Karanténa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karanténa je držení osob nebo zvířat na izolovaném místě za účelem pozorování, zda se u nich projeví příznaky nějaké nemoci. Je užívána na lidech nebo nákladech, které přicházejí z regionů ohrožených epidemií.
Slovo karanténa pochází etymologicky z francouzského slova quarantaine (čtyřicítka); označení období 40 dnů, po kterou byli na lodích izolováni nemocní bez možnosti se vrátit ke břehu. Tuto proceduru aplikoval již ve 14. století například Dubrovník, který se tak bránil proti moru. Stejný postup aplikovaly i Benátky nebo Marseille.
Nejrozšířenější je izolace osob v místě, kde nemoc již propukla, znemožnění osobám cestovat a šířit tak nemoc. Taková karanténa byla uplatněna v roce 2005 například ve městě Etoumbi v Kongu.
