Karel Hugo Hilar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Karel Hugo Hilar (* 5. listopadu 1885, Sudoměřice u Bechyně – †6. března 1935 v Praze), vlastním jménem Karel Bakule, byl divadelní režisér, básník, kritik, prozaik a dramatik.

[editovat] Život

Karel Hugo Hilar zdědil talent asi po otci Františkovi, který byl literárně činný, např.- O umění žít, Apoštol nové lásky, Rozmary erotismu). Mladý Karel již ve třinácti letech napsal první drama, psal básně, povídky, romány (Rozváté sny, Její bůh, Odložené masky, Adamův sen ) i literární kritiky.Překládal francouzskou dekadentní poezii. Po gymnáziu (1904) vystudoval Filozofickou fakultu UK a v r.1913 nastoupil jako lektor a tajemník Městského divadla na Vinohradech, kde se stal brzy (1914) šéfem činohry. Od ledna 1921 byl šéfem činohry Národního divadla, kde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Z.Štěpánka, L.Peška, H.Haas]e, Fr.Smolíka. Herečka Zdeňka Baldová byla jeho manželkou.

V letech 1920 až 1935 s Otakarem Ostrčilem( skladatel a dirigent) tvořil dvojici, která určovala uměleckou úroveň Národního divadla. Hilar uplatňoval moderní pojetí divadla a vyžadoval střídmější a civilnější herecký projev. U kritiky se však příliš nesetkával s pochopením a vedl spory i s hercem Václavem Vydrou.

Neúnavnost a píle, s níž se věnoval literatuře a režii, jej vyčerpávala a tak v pouhých 39 letech byl po záchvatu mrtvice na delší čas vyřazen. Po návratu do ND pracoval ještě usilovněji, ale v necelých padesáti letech druhému záchvatu podlehl. Tisk napsal, že „padl ve službách Národního divadla“. K.H.Hilarovi, který byl mimořádným přínosem české kultuře, odhalili roku 1936 v rodné obci na domě čp.62 pamětní desku.

[editovat] Z díla

Z režií: Husité (A. Dvořák); Edvard II. (Ch. Marlow); Romeo a Julie, Hamlet (W. Shakespeare); Král (Oidipus Sofoklés); Smutek sluší Elektře (O’Neill).
Autor teatrologických prací: Divadelní promenády, Boje proti včerejšku, Pražská dramaturgie.