Karel Jaromír Erben

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Portrét Karla Jaromíra Erbena

Rodný dům K. J. Erbena v Miletíně

Karel Jaromír Erben (7. listopadu 1811 Miletín u Jičína – 21. listopadu 1870 Praha) byl český spisovatel, básník, překladatel, literátní historik a sběratel českých lidových písní a pohádek, představitel romantismu.

[editovat] Život

Ke sběratelství se sluší dodat, že sbíral lidové písničky, říkadla, pohádky atd. pouze z Čech, nikoliv na Moravě. Tam působil především František Sušil.

V Hradci Králové studoval gymnasium, v roce 1831 začal studovat filosofii a později práva v Praze.

Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu, o rok později (1838) nastoupil k pražskému fiskálnímu úřadu.

Od roku 1843 se stal spolupracovníkem F. Palackého v Národním muzeu. Karel Jaromír Erben měl za úkol prozkoumávat a třídit mimopražské archívy (Tábor, Domažlice…). Při této činnosti se mu dařilo přesvědčit řadu měst, aby některé písemnosti darovala Národnímu muzeu.

Roku 1848 se stal redaktorem Pražských novin, této funkce se vzdal po vydání ústavy (březen 1849).

Roku 1850 se stal sekretářem a archivářem národního muzea, na tuto funkci po necelém roce (1851) rezignoval a stal se archivářem Prahy, lze říci, že to byl právě Karel Jaromír Erben, kdo pražský archív systematizoval.

Roku 1867 se účastnil Moskevské výstavy.

Onemocněl plicní nemocí, později i tuberkulózou.

[editovat] Dílo

Báje a pověsti slovanské. Obálka s kresbou Věnceslava Černého

Těžiště svého odborného zájmu spatřoval v edicích folklórních materiálů, především českých lidových písní. Srovnával jejich varianty a vyhledával mezi nimi text, který nejlépe odpovídá předpokládanému původnímu tvaru. Na písně se díval jako na zpívané texty, přihlížel proto i k nápěvům, které rovněž vydával.

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních (1865) – jakási „slovanská čítanka“
Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869) - „slovanská čítanka“ ve zkrácené úpravě a v českém překladě
Kytice z pověstí národních (1853, rozšířené vydání 1861) - Jediná sbírka básní, kterou vydal. Podkladem Kytice jsou staré české lidové báje.

Kytice se skládá ze 13 balad:

Kytice
Poklad
Svatební košile (balada inspirována dnes zaniklou osadou Byšičky)
Polednice
Zlatý kolovrat
Štědrý den
Holoubek
Záhořovo lože
Vodník
Vrba
Lilie
Dceřina kletba
Věštkyně

Písně národní v Čechách obsahuje 500 písní
Prostonárodní české písně a říkadla, 1864, pětidílná sbírka folklóru z Čech. Toto dílo je velmi ovlivněno romantismem, ten předpokládal, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, který vyjadřuje jakousi národní povahu (charakter). Tento mýtus měl vyjadřovat ucelený soubor představ o vztazích mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a přírodou. Karel Jaromír Erben se tento mýtus pokoušel znovu sestavit.

Erben se nespokojil s tím, že by lidovou tvorbu pouze sbíral, snažil se ji kriticky zkoumat s tím ji i ovlivňovat.

Mladší bratr' – vlastenecké dílo
Večer – vlastenecké dílo
Tulák
Na hřbitově

[editovat] Historická díla

Rukopis musejní letopisů Kosmových
Ondřej Puklice ze Vstruh
Příspěvky k dějepisu českému, sebrané ze starých letopisů ruských
Měsíčník hodin staročeských na Staroměstské radnici
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae a Moraviae – Výtahy listin Čech a Moravy. Dílo se zabývá nejstaršími českými a moravskými listinami do roku 1253, tj. smrti Václava I.. Pravděpodobně jeho nejvýznamnější práce z oblasti historie.