Karel Mareš
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Mareš (*3. listopadu 1898 Tábor – †18. června 1960 Kosova Hora u Sedlčan) byl brigádní generál, vojenský pilot, první velitel 311.čs. bombardovací perutě RAF (viz odkaz 1) [1]
Obsah |
[editovat] Studie a l. světová válka
Syn železničáře po maturitě na táborském reálném gymnáziu narukoval v únoru 1917 do rakousko-uherské armády a za 4 měsíce odjel na italskou frontu. V lednu 1918 padl do zajetí, přihlásil se do legie. Po výcviku v okolí Verony odešel na frontu; absolvoval v Modeně italskou důstojnickou školu; jako podporučík bojoval v rámci 6.divize čs.armádního sboru v Itálii; do vlasti se vrátil v hodnosti poručíka v prosinci 1918 a byl s jednotkou legionářů odvelen k zajištění hranic na Slovensko. Po bojích ( do léta 1919, kdy došlo k uzavření příměří) se s 31.plukem 6.divize vrátil do Brna a září 1920 došlo v Jihlavě k splynutí jeho jednotky a plukem budované čs.armády. Karel Mareš se rozhodl pro další službu v armádě.
[editovat] Letcem
Kariéru vojenského letce Mareš začal nástupem k leteckému pluku v Olomouci (1923); absolvováním stáže v Lyonu (Výnos MNO čj.4821/1924) a funkcí velitele kursu pozorovatelů v leteckém učilišti (čj.3684/1925); jmenováním polním pilotem (březen 1926- čj.8219/1926). V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy; v r. 1931 velitelem letky a perutě v Praze a od 1936 byl přidělen k Vojenskému technickému a leteckému ústavu (VTLÚ), kde se stal 15.9.1936 velitelem Leteckého zkušebního oddílu (výnos MNO čj.25264/dův III/1 odd.).
[editovat] Léta 2.světové války
Po německé okupaci 15.3.1939 se zapojil do odboje v ilegální vojenské organizaci Obrana národa (ON). Např. ze skladu v Praze-Letňanech tajně převezl letecké kulomety do dílen na Smíchově a odtud, předělané na pěchotní, na Letnou do budovy Ředitelství lesů. Zde byly ukryty zazděné až do použití v květnu 1945. Po mnohých raziích gestapa proti ON byl i na Mareše vydán zatykač. S pomocí ilegální odboj.skupiny "Tří králové" (pplk.Balabán) 23.4.1940 tajně odjel vlakem přes Slovensko do Jugoslávie, kde pod jménem Karel Toman vstoupil do čs. zahraniční armády a přes Sýrii odjel do Francie. Po kapitulaci franc.armády se mu 24.6.1940 v čele 200 členné jednotky čs.vojáků podařilo odjet z Port Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel do Anglie. Zde vznikla 311.čs.bombardovací peruť RAF (viz odkaz 2) a on se stal jejím prvním velitelem; první bojovou akci-nálet na náraží v Bruselu úspěšně čs.letci provedli 10.9.1940. Následovalo mnoho dalších(např. 23.9. na Berlín). Českou peruť navštívil 18.1.1941 i anglický král Jiří VI. s manželkou.
V březnu 1941 předal (již plukovník) Mareš velení perutě a přešel na inspektorát čs.letectva a v červnu na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně, odtud byl v srpnu 1942 převelen na funkci zástupce náčelníka Čs.vojenské mise v SSSR. Při cestě tam byl konvoj lodí napaden německými letadly a torpédy a Marešova loď se potopila a jeho z ledové vody rozbouřeného moře zachránila jiná loď. Po strastiplné dlouhé cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1.října 1942 ohlásil u Čs.voj.mise v Kujbyševě. Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs.vojenské jednotky v SSSR, jednal se sovětskými představiteli i našimi veliteli ( např. s gen.Kratochvílem a Svobodou). Z Moskvy do vlasti se vrátil 25.února 1946. Stal se velitelem 1. letecké divize v Praze ( zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF), velitelem letecké oblasti I., leteckého sboru, přednostou V.odboru MNO a velitelem leteckého týlu.
[editovat] Život ve vlasti
Generál Karel Mareš - v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem H.Píkou - byl v druhé polovině roku 1948 ve vyšetřovací vazbě; ještě i později byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Na vlastní žádost odešel 1.listopadu 1949 do výslužby a na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.
Za rok byl rozkazem ministra národní obrany A.Čepičky (§ 1 a 3 zákona č.59/Sb) degradován z generála na vojína; z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu“ vystěhován s rodinou z pražského bytu a Praha mu byla zakázána a „nuceným domovem“ se od dubna 1951 stala Kosova Hora u Sedlčan; měl být také nasazen do tzv. tábora nucených prací, ale vzhledem ke špatnému zdraví skončil „pouze“ jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora; v květnu 1953 mu byl MNO ( podle § 2 vlád.nařízení č.22/1953) odebrán invalidní válečný důchod. Nositel mnoha vyznamenání, generál Karel Mareš, vysílen a nemocen, na pokraji chudoby, ponížen a stále pronásledován StB zemřel předčasně v 61 letech. V roce 1968 byl částečně a rozkazem č.09/13.4.1990 prezidenta ČSFR Václava Havla 3.5.1990 v plném rozsahu rehabilitován a byla mu in memoriam vrácena hodnost brigádního generála.
[editovat] Úspěchy a ocenění-vyznamenání
V roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu Praha-Kodaň a zpět na čs.letadle typu A II ; 2x zvítězil v závodech kolem zemí Malé dohody; úspěšně absolvoval mnoho závodů, dálk.letů a exhibicí doma a ve 13 zemích Evropy; obdržel písemné blahopřání bulharského cara Borise III. po ukázkovém letu 28.5.1935 v Sofii (Čs.velvyslanectví v Bulharsku, čj.554/ d.35); za účast v odboji první svět.války a při obraně utvořeného Československa byl dekorován Čs.válečným křížem 1918, Čs.revoluční medailí 1918, spojeneckou Medailí vítězství a několika vyznamenáními spojenců(VB,Itálie,Rumunsko); v Anglii 3.9.1941 obdržel vysoký britský řád D.F.C.- (distinguished flying cross) Záslužný letecký kříž); titul OBE ( officer of the british empire – důstojník britského impéria); dále Čs.válečný kříž 1939, Madaili Za zásluhy 1.st.
[editovat] Externí odkazy
- (s foto gen.Karla Mareše) [5]
[editovat] Zdroj
- Sborník Státního okr.archivu v Příbrami č.1/1994,dr.Josef Velfl: Causa generál Karel Mareš – Toman
- Jiří Říha: Letci z Vlašimska - Augustin Šesták
- Kronika II.sv.války –Agentura Anopress IT/2003,Fortuna Print /2003
- Encyklopedie Diderot
- Zpravodajský týdeník Palcát,13.4.2005, Rudolf Kukačka:Vzpomínka na muže v uniformách
- Historický kalendář letectva
