Keramika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovo keramika vzniklo z řečtiny. Označuje výrobky z různých typů hlíny (často s příměsí dalších nerostů), které vznikly tvarováním a vypalováním.
V dnešní době se názvem keramika dále označují i některé Hi-Tech materiály, používané například v armádě jako součásti pancéřování. Obvykle se jedná o slinuté karbidy kovů (wolframu, titanu, chromu, molybdenu, tantalu, niobu a jiných), kysličník hlinitý Al2O3, různé nitridy a bority. Mají pochopitelně i své civilní využití (karbidy kovů se používají například na různých vrtácích nebo pilách a jiných nástrojích jako takzvané hroty nebo vložky z tvrdokovu - nejběžnějším příkladem je vrták do betonu s hrotem z „vidia“)
Keramika bývá tradičně dělena na:
- Hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky
- Jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky.
[editovat] Historie keramiky
První keramika se objevuje ke konci paleolitu.
