Kontrarevoluce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kontrarevoluce je v komunismu označení pro činnost, která má být v rozporu s cíli a zásadami socialistického zřízení a směřuje ke zmaření a zvrácení výsledků socialistické revoluce. Považována je vždy za nebezpečnou a za její původce jsou považováni jednak představitelé vrstev vládnoucích před socialistickou revolucí, které jsou podporovány a podněcovány zahraničními imperialistickými (resp. prostě nesocialistickými) mocnostmi, druhak každý, komu se nelíbí režim a dává to nějak najevo.

Kontrarevoluce byla často označována jako skrytá (odehrávající se v rámci tajných agitací a šíření nepřátelských nálad vůči socialismu mezi obyvatelstvem), která se občas projevuje výbuchy násilí (např. Maďarské povstání), či plíživá, která se projevuje pozvolnými politickými kroky (např. Pražské jaro).

Pojem je v češtině vážně používán obvykle pouze samotnými komunisty a jim nakloněnými levicovými intelektuály.

[editovat] Příklady nejvýznamnějších projevů „kontrarevoluce“

Byly tak klasifikování bělogvardějci. Dále byly kontrarevoluci připisovány veškeré nepokoje v Sovětském svazu, jeho republikách a v jeho mocenské sféře – od dob po první světové válce do jeho rozpadu, bez ohledu na skutečné příčiny nepokojů. Mimo jiné:

Plzeňské povstání
Maďarské povstání v roce 1956
Pražské jaro 1968 (konkrétně v dokumentu Poučení z krizového vývoje). V březnu roku 1968 také zazněl termín plíživá kontrarevoluce, a to při setkání v Drážďanech; jednalo se o kritiku demokratizačních procesů v ČSSR ze strany dalších zemí východního bloku. Za plíživou byla označena vzhledem k pozvolnosti procesů Pražského jara.

[editovat] Jiná použití

Označení kontrarevoluce a kontrarevolucionáři se používalo již za Velké francouzské revoluce pro její odpůrce, zejména monarchisty (oni sami se tak ovšem nenazývali).