Krakatit
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kniha Karla Čapka Krakatit z roku 1922 (vyšlo 1924) je román na téma nebezpečí zneužití vědy, pokud ovládne přírodní síly.
[editovat] Příběh
Hlavním hrdinou je chemik ing. Prokop, jemuž se podaří vyrobit nevídaně silnou výbušninu. Nazve ji Krakatit, podle indonéské sopky Krakatoa (Krakatau — 27. srpna 1883 zde došlo k nejsilnějšímu výbuchu v dějinách lidstva). Zvláštní vlastností Krakatitu je, že vybuchuje i zdánlivě bez příčiny. Po nehodě v laboratoři se potácí vyčerpaný Prokop Prahou k domovu, když potká známého ze studií Tomeše, který se o něj postará.
Po probrání z horečky si Prokop uvědomí, že ve svém blouznění Tomešovi vyzradil informace o Krakatitu, a tak se vydává po jeho stopách, aby jej zastavil. Cestuje na venkov za Tomešovým otcem, lékařem, v jehož péči, tedy spíše v péči doktorovy dcery Anči, musí zůstat kvůli novému záchvatu nemoci. Zapomíná na své poslání, ale není mu dopřáno klidného zotavování, Krakatit se opět připomíná a rozjíždí se spleť intrik za účelem získání výrobního postupu…!
[editovat] Možná interpretace
Čapek zde staví sobecké zájmy lidí, znázorněné snahou o ovládnutí světa prostřednictvím Krakatitu, do kontrastu s osobní odpovědností jedince—vynálezce za svůj objev. Svým podobenstvím o touze ovládnout sílu ukrytou ve hmotě velmi přesně vystihl pozdější vývoj atomové bomby, zmýlil se jen v tom, že nová zbraň byla nakonec produktem fyziky, nikoliv chemie.
[editovat] Filmové zpracování
- Podrobnější informace naleznete v článku Krakatit (film)naleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
Příběh byl v roce 1948 podle scénáře Otakara a Jaroslava Vávry zfilmován Otakarem Vávrou s Karlem Högerem v hlavní roli.
