Krakatoa
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Krakatoa je činná sopka v Sundském průlivu mezi ostrovy Jáva a Sumatra. Dne 27. srpna 1883 se zde odehrála největší zaznamenaná erupce v historii lidstva. Sopka vyčnívající 823 metrů nad hladinu moře prakticky celá explodovala a 25 km³ horniny bylo rozmetáno do okolí. Erupce vyvolala ohromnou vlnu tsunami, která zabila přes 36 000 lidí, 165 měst a vesnic bylo zcela zničeno a dalších 132 vážně poškozeno.
Po explozi zbylo z původní sopky jen několik malých ostrůvků. Celé těleso původní sopky bylo zničeno. O několik desetiletí později v roce 1927 se začal formovat nový vulkán, který dnes téměř dosahuje původní výšky a velikosti staré sopky. Nová sopka se nazývá Anak Krakatau (Dítě Krakatoy).
Sopečný výbuch měl dopad na celý svět, sopka vyvrhla ohromné množství sopečného popela do atmosféry, což mělo za následek ochlazení Země. Odhaduje se, že teplota na celém světě klesla o 1,2°C. Mnnožství částic v atmosféře měl dále za následek zbarvení atmosféry na celém světě při západu slunce do červena. Sopečný popel se udržel v atmosféře po dlouhé roky. Uvádí se, že se teploty navrátily k normálu přibližně okolo roku 1888.
Výbuch sopky inspiroval Karla Čapka při psaní románu Krakatit.
