Lázně Jeseník
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lázně Jeseník, nebo spíše Priessnitzovy léčebné lázně jsou od 19. devatenáctého století navštěvovány hojným počtem návštěvníků, ať už pacientů, rekreantů nebo těch, kteří se zajímají o jejich bohatou historii. V současné době je to ročně kolem dvanácti tisíc hostů. Vyvinula se a s stále se zde praktikuje Vodoléčba (která je proslavila po celém světě)jako primární metoda léčení, spojena s klidem a nenáročným tělesným pohybem jako jsou procházky po okolí plného především horské přírody Hrubého Jeseníku. Jejich zakladatelem je Vincenz Priessnitz – „Vodní doktor“.
Obsah |
[editovat] Historie
První vodoléčebné lázně v Rakousko-Uherské monarchii a vůbec na celém světě. Jejich zakladatel Vincenz Priessnitz měl při jejich zařizování nemalé problémy nejen s vrchností, před kterou si musel obhájit své názory o léčebném účinku obyčejné vody, ale také se spoluobčany, z nichž jedni ho považovali za Bohem nadaného všemocného lékaře, jiní za šarlatána, jež má spolky s ďáblem. Sám na léčivou moc vody nejspíš přišel náhodou, o čemž vypráví několik pověstí, jež se schodují přibližně na tomto:
Jako malý pásl v horách a všiml si srny, která si pravidelně chodila namáčet raněnou nohu do studánky. Po čase chodit přestala, jelikož noha již byla vyléčena, ale Vincenz si polohu takto objevené studánky zapamatoval a když si poranil prst, sám k ní chodil a ránu si zhojil zázračně rychle. Když se mu v dospělosti stala nehoda (při převážení dřeva se splašil kůň a na Vinceze spadl vůz či klády) a měl zlomeno několik žeber, lékaři doporučovali obklad z vína a drahého koření (i bylin) jak tehdy bylo zvykem, nevylučovali, že vše bude zbytečné a že muž zůstane nadosmrti mrzákem, ale Vincenz riskoval: Narovnal si zlomená žebra tlakem oproti opěradlu židle a požádal matku, ať nabere studenou vodu ze studánky a tou od nynějška dělá obklady. Ta ho poslechla a jeho zdravotní stav se zlepšil. Po něco více než roce byl opět schopen vykonávat normální činnosti. Zpráva o jeho zázračném uzdravení se šířila rychle a mnoho sousedů za ním přišlo pro pomoc a radu s jejich jak vnějšími, tak vnitřními nemocemi. Vincenz si zpočátku příliš nevěřil a své léčebné metody zkoušel na zvířatech, po čase se však stal vyhlášeným lékařem, který léčil vše od zlomenin a vykloubených ramen po bolesti hlavy a břicha.
Vincenz tedy musel do hlavních měst monarchie žádat o povolení založit léčebný ústav – lázně. Nakonec se mu podaří získat potřebná povolení a roku 1822 zakládá první vodoléčebný ústav na světě. Díky darům spousty pacientů strhává původní dřevěný domek, kde bydlel a staví nový, kamenný, který zároveň slouží i jako lázně. Nejdůležitější nástroje v nich jsou kádě (necky) s horkou a studenou vodou, do nichž jsou pacienti střídavě ponořováni a lehátka, kam jsou uloženi zabalení do prostěradel. Do velké dřevěné vany v přízemí přivádí vodu přímo z pramene. Léčí se zde mnoho slavných osobností oné doby, jako například Nikolaj Vasilijevič Gogol, básníci Josef Krasoslav Chmelenský a Heinrich Laube, sochař L. Schwanthaler a skladatel Franz Liszt. Počet pacientů stále roste a tak pro ně Priessnitz staví ubytovny a léčebné domy.
28. listopadu 1851 Vincenz Priessnitz umírá. Zanechává po sobě několik dětí (především dcer) a pochován je do rodinné hrobky vedle své tříleté dcery Karoliny, kterou nedokázal vyléčit (dnes ve středu Kolonády, v hrobce je on, manželka a dítě, jež je nepřežilo). O lázně se stará jeho zeť Jan Ripper.
Roku 1853 přebírá vedení lázní Josef Schindler, který však záhy byl pouze v čele lázeňského kuratoria, které tvořil společně s čtyřmi Priessnitzovými dědici. Lázně pak vedl doktor Eduard Emmel který léčbu rozšířil třeba masážemi, a nejvýznamnější je Josef Reinhold (mimo jiné vynikající psycholog i psychiatr), který empirické poznatky zakladatele lázní podložil vědeckými výzkumy.
Za druhé světové války provoz lázní zcela ochabl, jelikož nebyli pacienti, ale lázně byly využity pro rehabilitaci raněných vojáků a později pro děti z bombardovaných něměckých měst. Po roce 1945 dostaly šanci se rozvinout a zaměřit na léčbu konkrétních onemocnění. V roce 1992 byly jesenické lázně zprivatizovány jako Priessnitzovy léčebné lázně a. s. Jeseník.
[editovat] Co se tu léčí
vysoký krevní tlak, srdeční choroby, závažné rizikové faktory a kombinace faktorů, které ohrožují cévní systém – vysoká hladina tuků, vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita, …
- Nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí
- Netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí
astma bronchiale, alergická onemocnění dýchacích cest, chronická bronchitida, poruchy hlasu a chraptivost, pooperační stavy dýchacích cest
- Poruchy pohybového aparátu
- Duševní poruchy – pouze dorost
neurózy, psychosomatické choroby, psychotické stavy, …
- Nemoci kožní
atopické exémy, dermorespirační syndromy
- Nemoci ženské
funkční poruchy, klimakterický syndrom, poruchy krvácení, …
[editovat] Jak se léčí
[editovat] Dospělí pacienti
Lékař individuálně určí každému procedury, které musí pravidelně během týdne navštěvovat. Má je vypsány na kartě, kterou nosí s sebou a jeho účast stvrzuje lázeňský pracovník svým podpisem na ni. Nejběžnějšími jsou Inhalace, koupele v bylinných lázních, sauna (s lehárnou – pozůstatek doby Vincenze Priessnitze), bazén, tělocvik, zábaly, elektroléčba, elektrospánek, masáže, reflexní masáže, podvodní masáže, magnetoterapie, solux, Klimatoterapie (pobyt na čerstvém vzduchu), ale i návštěva psychiatra a tak dále.
[editovat] Děti
Od roku 1992 se zde léčí i dětští pacienti a to ve třech různých skupinách:
- Od tří do šesti let s doprovodem rodičů
- Od šesti do osmnácti let
- Dorost
Standardní léčebné procedury, jejichž míru či nutnost určuje individuálně lékař jsou: Inhalace (dýchací cesty), koupele v bylinných lázních (ekzematici), sauna (s lehárnou – pozůstatek doby Vincenze Priessnitze), bazén, tělocvik (zaměřený na relaxační polohy a práci s cestmi dýchacími) a pro mladší děti hippoterapie (jízda na koních). Nedílnou součástí je samozřejmě klimatoterapie a pravidelný režim dne.
[editovat] Léčebné pavilony
- Priessnitz – (přesněji Sanataorium Priessnitz nebo Priessnitzovo sanatorium) je hlavní lázeňská budova založená již v roce 1910 v secesním stylu a dodnes tvoří dominantu širokého okolí. Leží v nadmořské výšce 650 metrů s výhledem na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku asi 2 km nad hlavním městem Jeseník. Její dependací (budova na ní závislá) je Lékařská vila a Jubilejní vila.
Má celkem 15 apartmá, 48 dvoulůžkových pokojů a 35 jednolůžkových, které jsou ve většině vybaveny vlastní sprchou nebo kouplnou a WC, minibarem, televizí a balkonem.
Provádějí se zde vodoléčebné procedury, uhličité koupele, podvodní a reflexní masáže, elektroléčba, elektrospánek, magnetoterapie a vůbec většina procedur, jež lázně nabízejí. V jejím interiéru se nachází lázeňský bazén s výřivkou a uprostřed dna kachliček barevných do podoby lva. Co není přímo zde je sauna a minimum jiných procedur.
K dispozici je nepřetržitě recepce, ošetřovna, ordinace a také balneozařízení, tři jídelny, denní bar, taneční kavárna, zimní zahrada, kosmetický salón, bazén, obchod se suvenýry, směnárna, praní prádla a další služby.
- Jan Ripper – pojmenován po manželu jedné z dcer zakladatele, nově zrekonstruovaný v roce 1996 se nalézá v klidmém centru lázeňského areálu s výhledem na pohoří Hrubého Jeseníku. Jeho dependací je budova Mír, která je propojena s objektem Balneoterapie.
Ubytování nabízí v celkem 7 apartmá, 15 jednolůžkových a 29 dvojlůžkových pokojích, vybavených koupelnou a WC, minibarem, TV-SAt s vnitřním informačním okruhem a většinou i balkonem. Jídelnu však tento objekt nemá a tak se zde ubytovaní pacienti stravují asi o 150 metrů dál na budově Bezruč.
- Bezruč – budova naposled zrekonstruovaná v roce 2001 obsahuje především jídelnu pro pacienty hned z několika lázeňských domů. Dále je zde dotupná recepce s nepřetržitým provozem, společenská místnost, ordinace a inhalace. Ostatní procedury se podávají v budově vzdálené asi 150 metrů nebo v interiéru sanatoria Priessnitz, vzdáleného 200m. K ubytování nabízí 33 dvoulůžkových a 23 jednolůžkových pokojů vybavených sprchou a WC, fénem, televizory se satelitním příjmem a vnitřním informačním okruhem, telefony a balkony s výhledem na Hrubý Jeseník.
- Dětské pavilony – Karolina, Wolker, Maryčka a Bílý kříž.
[editovat] Kam se podívat
- Sluneční louka – nebo také Jižní svah je celkem příkrá travnatá plocha přímo za Priessnitzovým Sanatoriem, na níž se nachází několik obrazců z malých kamínků a trojrozměrných „soch“ z obrovských kamenů, z nichž je neznámější Sluneční brána – dva kameny svisle postaveny a třetí na ně položen vodorovně. Zabírá ji kamera ČT2 a obrázky z ní můžete vidět v ranním pořadu Panoráma.
- Kolonáda – Začíná pramenem s nápisem Čeněk Priessnitz, který už zmátl nejednoho návštěvníka. Autor pomníku se prostě nemohl smířit s tehdy exotickým jménem zakladatele a tak mu vymyslel českou obdobu. Máte volbu mezi tzv. Velkou kolonádou, což je 1120 metrů dlouhý okruh okolo mírné vyvýšeniny, v jejímž středu je hrobka Vincenze Priessnitze a po jejíž trase se několikrát dokola koná nějaký závod ze kterých je nejznámější letní Závod veteránů a tzv. Malou kolonádou, která vede přímo do kopce, kol hrobky a pak některou půlkou Velké kolonády zpět. Krom mnoha laveček, altánků i vyhlídek je zde bronzový lev – znak lázní a toho, že jejich zakladatel vyhrál cestu jejich založení; a o němž se traduje, že splní přání tomu, kdo se dotkne špičky jeho ocasu.
- Stezka Vincenze Priessnitze – 7 km dlouhá stezka vede kolem památek (torzo původní léčebné sprchy apod.) a patnácti pramenů: Pražský, trojpramen Adéla, Flóra, Adolf, Polský pramen, pramen Anna, …, Mariin pramen. NA naučných deskách naleznete informace o historii a současnosti lázní.
