Masáž
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Masáž je terapie, kterou se mohou aplikováním tlaku na svaly a tkáně léčit zranění, zmírňovat bolesti a stres, zlepšovat krevní oběh a uvolňovat napětí. Masáž je bezpochyby nejstarší formou terapie; je to něco, co zvířata i lidé dělají téměř instinktivně, chtějí-li poskytnout útěchu a zmírnit bolest.
Obsah |
[editovat] Druhy masáží
V každé kultuře existuje ta či ona forma terapeutické masáže; popisy mnoha metod, které jsou používány dodnes, známe z nejstarších zapsaných lékařských textů. Čínský rukopis z roku 2700 před naším letopočtem doporučuje každé ráno provádět automasáž „proti nachlazení, pro udržení vláčnosti orgánů a jako prevence proti zdravotním potížím“. Podstatně mladší je švédská masáž, kterou kolem roku 1830 popsal Per Henrik Ling a který se v západních kulturách považuje za základní formu masáže, „klasickou“ masáž.
Existuje přes 100 různých druhů masáží vycházejících z různých kulturních základů. Jednotlivé druhy masáží se vzájemně prolínají a mnoho technik je označováno za originální, svébytnou metodu pouze z komerčních příčin.
Tzv. masáž srdce je ve skutečnosti stlačování hrudníku v rámci záchrany života u srdeční zástavy
[editovat] Rozdělení masáží dle charakteru techniky
[editovat] Plošné masáže
- používá se tření, nebo posunu tkáně po spodních vrstvách
- švédská masáž
- reflexní masáž
- aroma masáž
- Lymfatická masáž (lymfodrenáž) používá rytmické hnětení a zlepšuje tak tok tkáňového moku, zmírňuje otoky.
- Bowenova masáž (Bowenova technika) - velmi jemná manipulace s měkkou tkání, bowenista svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvine velmi jemný tlak (asi jako bezbolestný tlak na oční kouli) a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět. Mezi jednotlivými sériemi pohybů, tzv.procedurami, jsou krátké (asi 2 minutové) pauzy.
- medová masáž ruská technika, používá přilnavosti medu nanášeného na kůži k intenzivní práci s podkožím
- lomi lomi havajská technika, pracující s tlaky i třením ve vhodném rytmu
- vodní masáž kombinuje hydroterapii a masáž; používá se k ošetření nejrůznějších bolestí svalů a kloubů, například artritidy
- ajurvédská masáž tradiční indický systém léčení, který sahá do roku 1800 před naším letopočtem, využívá terapeutické masáže a kombinuje je s nanášením hojivých aromatických olejů a bylin
[editovat] Tlakové, bodové a liniové masáže
- používá se tlak prstů a jiných částí těla
- akupresura
- reflexologie
- thajská masáž
- japonská masáž shiatsu
- rolfing technika původem z USA, zaměřuje se na hluboké struktury pojiva, používá razantních přístupů (bušení pěstmi)[1]
- kraniosakrální terapie technika původem z USA, byla vyvinula v roce 1977. Jejími tvůrci jsou chiropraktik John Upledger a doktor Ernest Retzlaff. Zaměřuje se na na měkké tkáně a tělní tekutiny. Rozeznává poruchy kraniosakrálního systému, kam patří hlava, páteř a křížová kost, propojené pomocí „pulzů“ obíhajícího mozkomíšního moku. Poruchy se napravují pomocí lehkého tlaku (asi jako váha pětikorunové mince) na různá místa systému; tímto způsobem se normalizuje proudění tekutiny a energie kraniosakrálním systémem.
- masáž horkými kameny používající nahřáté lávové kameny, které mají schopnost dlouho v sobě kumulovat teplo.
- Sázení baněk - baňkování. Používá předem zahřátých nádobek, většinou skleněných, které při chladnutí vyvíjejí podtlak na kůži a podkoží. Působí nepřímo přes jednotlivé reflexní zóny na příslušné orgány.
