Laurent Gbagbo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Laurent Koudou Gbagbo (* 31. května 1945, Gagnoa, Côte d'Ivoire) je současným prezidentem Côte d‘Ivoire (Pobřeží slonoviny).

Gbagbo přišel na svět jako syn katolické rodiny na středozápadě země. Dostalo se mu kvalitního vzdělání – stal se doktorem historie. Během studií si vysloužil pro svou oblibu latiny přezdívku „Cicero“. Po dosažení titulu zůstal v akademickém prostředí – jako vysokoškolský učitel. Roku 1971 byl však odsouzen ke dvěma rokům vězení za přednášky s „podvratným“ obsahem.

Počátkem 80. let je aktivní v odborovém hnutí, roku 1982 však odchází na 6 let do exilu v Paříži. Svoji levicovou orientaci mění na nacionalistickou a roku 1988 se stává aktivním členem Front populaire ivoirien - FPI (Lidová fronta Pobřeží slonoviny).

Roku 1990 se v prezidentských volbách postavil dlouholetému vůdci Côte d‘Ivoire, proti Houphouët-Boignymu však neměl mnoho šancí. Později se stal ministrem školství za FPI.

V druhé polovině 90. let začalo v zemi narůstat napětí. Klíčovou otázkou politiky se stává postavení významné menšiny přistěhovalců z okolních zemí. V zemi narůstá xenofobie a jsou politizovány etnické a náboženské rozdíly. V neklidné době po převratu Roberta Guéïho Gbagbo v říjnových volbách roku 2000 opět kandidoval na prezidenta. Vítězem se prohlásili jak Guéï, tak Gbagbo, který byl pravděpodobně skutečným vítězem problematických voleb. Hlavní město Abidžan ovládly povstalecké oddíly podporující Gbagba, který se tak mohl ujmout úřadu 26. října 2000.

Jako jeden z prvních kroků v prezidentském úřadě bylo odsouzení kultu osobnosti u minulých prezidentů země a prohlásil, že již není nutné, aby prezidentova podobizna visela na úřadech a dalších veřejných místech. Gbagbova země však stála na prahu občanské války mezi vládou ovládaným jihem a povstaleckým severem. Válka v plné síle vypukla v září 2002. Gbagbo ve válce proti povstalcům ovládajícím většinu země využíval i běloruských žoldáků. V roce 2004 bylo dosaženo příměří, avšak na konci roku se boje opět rozhořely. Gbagbovým osudem tak je být prezidentem rozdělené země. Má vášeň pro hudbu a dobré jídlo a neskrývá svoji averzi vůči novinářům.