Luminiscence
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luminiscence je děj, při němž záření o kratší vlnové délce (větší frekvenci) vyvolává v látce určitého složení vznik záření o delší vlnové délce (nižší frekvenci). Jinými slovy: Luminiscence je přebytek záření tělesa nad úrovní jeho teplotního záření v dané spektrální oblasti při dané teplotě, přitom toto záření má určitou dobu doznívání, tedy trvá i po skončení budícího účinku.
Ve zdrojích světla se neuplatňuje jen tepelné záření, ale i děj, který označujeme jako luminiscence. Setkáváme se s ním např. u zářivek, které vyzařují světlo, ale jejich povrch je chladný. Zářivka je tvořena trubicí, v níž probíhá výboj v plynu. Zdrojem světla zářivky však není samotný výboj, jehož ultrafialové záření je pro oko neviditelné. Ultrafialové záření dopadá na vrstvu látky, kterou je pokryta vnitřní plocha trubice, a způsobuje její luminiscenci, tj.látka vyzařuje viditelné záření.
Látky u nichž nastává luminiscence, jsou luminofory. Jsou to převážně pevné látky s příměsmi vytvářejícími tzv. luminiscenční centra (např. ZnS CdS s příměsí Ag, Cu, Mg aj.). Luminiscence nalezla široké využití zejména v optoelektronice (luminiscenční diody, stínítka obrazovek apod.).
Existuje více druhů luminiscence. V případě zářivky luminiscenci vyvolalo elektromagnetické záření (fotoluminiscence), u luminiscenční diody je příčinou elektrické pole (elektroluminiscence) a u stínítka televizní obrazovky vyvolávají luminiscenci dopadající elektrony (katodoluminiscence). Chemoluminiscence je luminiscence vyvolaná chemickou reakcí (patří sem i bioluminiscence, kdy je emise světelného záření vytvořena živými organismy. Termoluminiscence je vyvolaná vzrůstem teploty po předchozím dodání energie. Existuje také triboluminiscence, vyvolaná tlakem.
