LZ 3

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

LZ 2 a LZ 3 byly dvě prakticky stejné ztužené vzducholodě, kterými Ferdinand von Zeppelin navázal na pokusy se vzduchodí LZ 1. Zatímco LZ 2 byla zničena během prvního letu, LZ 3 úspěšně sloužila (nejprve k pokusům a později v armádě jako Z I) až do svého morálního zastarání. Především přesvědčivé výkony LZ 3 přiměly německou armádu k objednávce LZ 4 a pak dalších Zeppelinových vzducholodí.

Po prvních pokusech se vzducholodí LZ 1 se dostal Zeppelin do finančních potíží. Podařilo se mu však díky značné aktivitě přesvědčit řadu lidí včetně pruské vlády, aby jeho podniku pomohli. Získal povolení k uspořádání speciální loterie, ze soukromých darů získal 100 000 marek, 50 000 marek dodala pruská vláda a přidal i část svého majetku, čímž dal dohromady 400 000 marek na stavbu dalších vzducholodí.

Vzducholoď LZ 2 byla dokončena na sklonku roku 1905 a 17. ledna vystartovala k prvnímu letu. Vál silný vítr a zanedlouho musela pro problémy s motory a řízením nouzově přistát u Allgäu, kde byla poryvy větru zničena. Část zachráněných dílů byla požita k rychlejší dostavbě LZ 3.

LZ 3 měla stejné parametry jako LZ 2. Na rozdíl o ní ji však během její existence nepotkala žádná vážnější nehoda. Po přestavbě a modernizaci byla v roce 1908 předána armádě. Na její palubě si let vyzkoušela řada tehejších celebrit, včetně císaře Viléma II.

Vzducholoď sloužila pro výcvik až do svého zrušení v roce 1913.

Obě vzducholodi nesly všechny znaky prvných Zeppelinových strojů: měly válcový tvar se zaoblenými konci, což zjednodušovalo výrobu (všechna žebra měla stejný průměr), ale pžinášelo pronlémy s aerodynamikou. Stroje měly složitou soustavu kormidel, která dále zvyšovala aerodynamický odpor a byla náchylná k poruchám. Motory, umístěné v gondolách pod trupem, pokáněly vrtule na bocích pomocí dlouhých transmisí, což byl další zdroj poruch. Tyto koncepční znaky byly opuštěny až s novými teoretickými poznatky a poklesem vlivu starého hraběte na výrobu.