Masakr na Švédských šancích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Masakr na Švédských šancích (res. Přerovský masakr; noc z 18. na 19. července 1945) proběhl u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance. Příslušníci 1. československého armádního sboru vedení poručíkem Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou zde zmasakrovali 267 Němců, z toho 120 žen a 74 dětí mladších 14 let.

18. června 1945 stál na přerovském nádraží vojenský transport, v němž se vraceli příslušníci 1. československého armádního sboru z pražské vojenské přehlídky. Téhož dne kolem poledne dorazil na nádraží jiný transport, v němž bylo šest vagónů s karpatskými Němci, kteří se vraceli do svých domovů na středním Slovensku. Tito Němci byli ze Slovenska v prosinci roku 1944 z příkazu německých úřadů evakuováni do severozápadních Čech a nyní se vraceli domů. Shodou okolností se mezi vojáky nacházeli slovenští příslušníci 17. pluku původem ze Spiše, kteří některé repatrianty znali. Upozornili ostatní, že jde o lidi, kteří se zejména v době Slovenského národního povstání měli nějak provinit.

Poručík Karel Pazúr nechal tyto lidi vyvolat z vozů a začal je vyslýchat. Poté s osvětovým důstojníkem Smetanou nechal všechny osoby z transportu vystoupit a eskortovat do katastru obce Horní Moštěnice, kde je v noci automatčíci všechny postříleli, včetně několika kojenců. Místní obyvatelé z obce Lověšice byli přinuceni k vykopání hromadného hrobu, což Pazúr zdůvodnil tamnímu předsedovi MNV tím, že dostal příkaz k popravě několika příslušníků SS. Večer 19. července dal velitel sovětské posádky v Přerově F. Popov příkaz k zatčení Karola Pazúra. Zprávy o vyšetřování byly odeslány armádním a bezpečnostním složkám, ale případ se neřešil. Až do roku 1947, kdy se začalo o tomto případu spekulovat v tisku, se rozjelo se vyšetřování. Tvrzení, že mezi povražděnými byli zrádci a nacističtí aktivisti se neprokázalo. Svědkové pouze tvrdili, že před popravou se osm mužů přiznalo k příslušnosti k Hlinkově gardě (v níž ovšem dříve sloužil např. i sám Pazúr). Naopak se ukázalo, že mezi povražděnými bylo i několik antinacistů aktivně podporujících partyzány a Slovenské národní povstání a že třicet lidí bylo slovenské národnosti.

V létě 1947 byl tedy zločin vyšetřován a oba jeho iniciátoři byli odsouzeni do vězení. Smetana trest nenastoupil a zmizel, patrně uprchl ze země. Pazúr byl vrchním vojenským soudem v Bratislavě odsouzen na 7 let a 6 měsíců vězení. Odvolal se, načež mu byl trest Nejvyšší vojenským soudem v Praze zvýšen na 20 let vězení. Jelikož však byl přítel řady komunistických pohlavárů (mimo jiné Bedřicha Reicina), byl mu trest nejprve snížen na polovinu a v roce 1950 (po roce věznění) byl propuštěn při amnestii.