Membrána (buňka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Buněčné membrány jsou membrány, které se vyskytují v buňce. Rozlišujeme cytoplazmatickou membránu, která odděluje buňku od okolního prostředí, a ostatní membrány, které jsou součástí různých organel, vezikulů či jiných struktur a člení vnitřní prostředí buňky.

[editovat] Stavba

Stavba membrány je patrně nejlépe popsána v rámci tzv. mozaikového modelu, který říká, že je tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů a proteiny, kterí se mohou v rámci jedné vrstvy relativně volně a nahodile pohybovat (tzv fluidnost nebo tekutost, polotekutost). Každý fosfolipid se skládá ze zbytku kyseliny fosforečné a lipidových ocásků. Má amfipatický charakter, což znamená, že má hydrofobní (polární) a hydrofilní (nepolární) vrstvu. Ta hydrofobní vrstva jsou lipidové ocásky směřující dovnitř membrány a hydrofilní částí jsou fosfáty na povrchu membrány.

Přesněji: polární část molekuly obsahuje fosfátovou, karboxylovou nebo aminoskupinu, nepolární částí jsou řetězce mastných kyselin, převážně kyseliny olejové, stearové a palmitové. Díky tomuto charakteru je polopropustná (semipermeabilní), nepropustí polární a nabité částice. Výjimkou je voda. Proteiny mají hlavně transportní funkci a dostávají dovnitř látky, které nepropustí amfipatický charakter membrány.

[editovat] Membrány na organelách

Membrána na vakuolách se nazývá tonoplast a má totožnou stavbu cytoplazmatická membrána, která obaluje i celou buňku. Buněčné jádro je také obaleno membránou, která je ale zdvojnásobená, což znamená, že má dvakrát dvě vrstvy fosfolipidů (protože klasická membrána je dvouvrstvá), takže jádro je vlastně obaleno dvěma membránami. V jaderné membráně jsou navíc póry, kterými můžou proházet potřebné látky. Podobnou membránu jako jádro mají i chloroplasty a mitochondrie, tedy také je dvojnásobná. U chloroplastů jsou obě tyto membrány hladké a rovné, ale druhá vnitřní membrána mitochondrií vytváří výběžky tzv. kristy. Další membrány jsou na lysozomech, golgiho aparátu a endoplazmatickém retikulu.