Mezinárodní federace stolního tenisu
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mezinárodní federace stolního tenisu (zkratka ITTF - International Table Tennis Federation) je zastřešující organizací jednotlivých národních svazů sdružujících hráče stolního tenisu.
ITTF má v současné době 202 členských organizací a sídlí v Lausanne ve Švýcarsku.
Obsah |
[editovat] Význam organizace
Činnost ITTF spočívá v několika oblastech:
- pořádání mezinárodních turnajů - sem spadá každé dva roky (od roku 1926) konané mistrovství světa, každoroční (od roku 1980) světový pohár. Za jednu z klíčových oblastí jsou považovány také mezinárodní turnaje v juniorských kategoriích. Turnaje, jejichž pořadatelem není přímo ITTF, jsou klasifikovány a na základě této klasifikace je určován jejich vliv na postavení zúčastněných hráčů v žebříčku IITF.
- sestavování mezinárodních žebříčků - v rámci této činnosti IITF shromažďuje výsledky turnajů a na jejich základě sestavuje pořadí hráčů, které je následně používáno pro nasazování do dalších turnajů. Žebříčky jsou sestavovány a zveřejňovány v intervalu jednoho měsíce na stránkách IITF (vizte externí odkaz níže v tomto článku)
- určování pravidel - stolní tenis je svojí povahou sport, jehož pravidla potřebují neustálý dohled. Několikrát došlo během existence IITF k situacím, kdy bylo nutné změnou pravidel zabránit způsobu hry (nebo používání techniky), který hrozil udělat ze stolního tenisu nezáživnou hru jak pro diváky, tak pro hráče. Některé tyto změny jsou popsány v následujícím odstavci.
Jako zajímavost provozuje ITTF v Lausanne také muzeum historie stolního tenisu.
[editovat] Historie
V roce 1926 u příležitosti mezinárodního turnaje ve stolním tenise v Berlíně byla založena federace stolního tenisu - budoucí ITTF. Kromě domácího Německa se zakládajícími členy stalo také Rakousko, Švédsko a Maďarsko.
Ihned v roce 1926 se konalo první mistrovství světa, na kterém byly uděleny medaile v kategoriích mužská dvouhra, mužská čtyřhra, mužské týmy, ženská dvouhra a smíšená čtyřhra (poslední dvě kategorie byly zpočátku považovány spíše za raritu, teprve postupně získaly prestiž srovnatelnou s ostatními kategoriemi). Od roku 1928 přibyla i ženská čtyřhra, od roku 1934 také soutěž ženských týmů.
Ve třicátých letech řešila ITTF první zásadní problém, který představovalo tzv. „cvrnkané podání“ - to poskytovalo podávajícímu hráči neúměrnou výhodu a bylo velice těžké jej vůbec vracet na stůl. Následoval celkem logický zákaz. Podání bylo během 20. století omezováno pravidly ještě několikrát, protože situace, kdy hráč vyhrává díky tomu, že soupeř kazí příjem jeho podání, má záporný vliv na atraktivitu hry.
V roce 1957 bylo rozhodnuto o konání mistrovství světa v intervalu dvou let na místo dřívějšího každoročního konání. Důvodem byl fakt, že těžiště světového stolního tenisu se v té době s definitivní platností přesouvalo z Evropy do východní Asie a financování každoročních zájezdů na mistrovství se pro některé chudší národní asociace stalo problémem.
Vedená snahou o větší atraktivitu hry, provedla v sedmdesátých a osmdesátých letech IITF několik dalších úprav pravidel - jednalo se například o stanovení maximální délky trvání setu a zápasu (pokud se setkali za stolem dva obranáři, byly schopni si „pinkat“ v podstatě neomezeně dlouho - tímto stylem hry prosluly především stolní tenistky z maďarské a sovětské školy).
Tato snaha byla korunována úspěchem v podobě zařazení stolního tenisu mezi olympijské sporty na olympiádě v roce 1988.
Zatím největší revoluce v pravidlech byla provedena v roce 2000:
- míček byl zvětšen z průměru 38mm na 40mm, čímž se snížila jeho rychlost - toto byla (jak se později ukázalo nepříliš úspěšná) reakce na převládající agresivní útočnou hru
- počet bodů v setu se snížil z 21 na 11, počet podání jednoho hráče v řadě z pěti na dvě
- ze seznamu povolených potahů pálky byly odstraněny některé záludné potahy, jejichž reakce jsou pro soupeře prakticky nečitelné - především některé „trávy“ (tj. špuntové potahy)
- způsob podání byl omezen tak, že víc již snad nelze (během podání musí být míček celou dobu nad úrovní stolu; musí se nadhazovat z otevřené dlaně do výše nejméně 15cm; míček nesmí během podání být ani na okamžik zakryt pálkou ani žádnou částí těla podávajícího)
