Milost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Milost je nevymahatelným a nezaslouženým odpuštěním trestu.

Obsah

1 Milost v právu
- 1.1 Viz též:
2 Milost v teologii
- 2.1 Milost v protestantské teologii
  - 2.1.1 Viz též:
- 2.2 Milost v katolické a pravoslavné teologii

[editovat] Milost v právu

Milost je institutem trestního práva.

Rozeznáváme tři formy udělělní milosti:

abolice
agraciace
rehabilitace

[editovat] Viz též:

Amnestie

[editovat] Milost v teologii

[editovat] Milost v protestantské teologii

V protestantské teologii je milost základní skutečností křesťanského života. To, že Martin Luther objevil v Novém zákoně princip Boží bezpodmínečné milosti se stalo základním kamenem reformace, protože právě tento princip totální, zcela nezasloužené a nezasloužitelné milosti naprosto obracel naruby celé tehdejší (katolické) pojetí víry. Souvisí s poznáním, že člověk je díky pádu natolik náchylný k hříchu, že zkrátka není schopen ze své síly zjednat jakoukoli nápravu a je proto odsouzen k zahynutí. Princip milosti však tuto odsuzující skutečnost radikálně mění. Skrze milost je tak člověk očištěn a skrze Kristovu prolitou krev je čistý, neboli svatý.

[editovat] Viz též:

sola gratia

[editovat] Milost v katolické a pravoslavné teologii

Tento článek nebo jeho část obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Katolická a pravoslavná teologie v období středověku také mluví o milosti, ovšem přesto tehdy nebyl dosah milosti plně chápán. Církev proto vytvářela „instituty“ světců, odpustků, poutí, očistce, atd., které byly chápány jako nutné aktivní spolupůsobení na vlastní spáse. Takové pojetí žel neodpovídá příslušným pasážím Nového zákona, která zdůrazňují naprostou nezaslouženost odpuštění. To se dle Nového zákona děje právě skrze Boží milost, jakožto jedinou možnou záruku spásy. Tridentský koncil na jedné straně teologicky podpořil novozákonní chápání milosti, avšak na druhé straně petrifikoval i mnohé relikty středověkého pojetí. Na Druhém vatikánském koncilu Katolická církev novozákonní koncept pouhé milosti jako základního předpokladu spásy přijala, takže v současné době (alespoň v čistě teologické rovině) neexistuje přílišný rozpor mezi katolickým a protestanským chápáním milosti.