Niobé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Niobé - (latinsky Niobe) je v řecké mytologii dcerou sipylského krále Tantala.

Provdala se za thébského krále Amfíóna, se kterým byla šťastná. Měli spolu sedm statečných synů a sedm krásných dcer. Niobé je všechny milovala, ale po čase nad svou velkou rodinou zpychla. A to tak, že dávala hlasitě najevo své štěstí a hrdost na své potomky a došlo to až tak daleko, že urážela samotnou bohyni Létó, matku boha slunce Apollóna a bohyně Artemis, ochránkyně přírody a zvěře. Vyvyšovala se nad bohyni, která má přece „jenom“ dvě děti, kdežto ona mnohokrát více. Zakazovala dokonce i thébským ženám, aby bohyni uctívaly.

Když se to dozvěděla Létó, rozhněvala se a stěžovala si svým dětem. Ty to rozhořčilo a rozhodli se pyšné Niobě pomstít.

A stalo se to hned. Apollón slétl na thébské hradby, pod nimiž se cvičili mladí muži ve zbrani a vystřelil šíp na nejstaršího syna Isména, který uháněl na koni, druhý byl Sipylos, kterého šíp srazil i s koněm, další byli Faidimos a Tantalos, poté Alfénór, po něm Damasichthón. Poslední ze synů Ílioneus vztáhl ruce s prosbou o pomoc, ale šíp už letěl a přinesl mu smrt.

Když se o té hrůze dozvěděl jejich otec Amfíón, vrazil si do hrudi meč. Ne tak Niobé - ve svém zoufalství vztáhla ruce k bohyni, ale neprosila. Znovu opakovala, že je stále šťastnější, protože má pořád ještě víc dětí než kdy měla Létó.

V ten okamžik padla šípem sražená nejstarší dcera a po ní druhá a další. Nakonec zbyla jen nejmladší Chlóris. Teprve tehdy byla Niobina pýcha zlomena a ona prosila, ať je jí ponechána alespoň ta jediná, poslední dcera. Nestalo se tak. Na vše už bylo pozdě - Niobé se proměnila v kámen, v sochu, jejíž oči nepřetržitě roní slzy. Tak byla přenesena do své rodné země, na horu Sipylos, kde stojí dodnes.

V jiné verzi král Amfíón a jeho bratr Zéthos zaútočili na svatyni boha Apollóna, ale tento marný zoufalý pokus skončil jejich smrtí - zůstali ležet oba se šípem v hrudi.

[editovat] Odraz v umění

Tento příběh o Niobé lákal mnoho umělců k výtvarnému zpracování.

• sousoší Nioby vytvořili kromě jiných také Skopás a Práxitelés
• socha Prchající Niobiny dcery je v pařížském Louvru
• obraz Smrt dětí Niobiných od Jacopa Negrettiho (z doby kolem r. 1590) je na Pražském hradě
• mýtus o Niobé vešel do povědomí ze zpracováním v Ovidiových Proměnách

A pro zajímavost - nově objevený prvek blízký tantalu byl pojmenován niobium (značka Nb)

[editovat] Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky