Nitranské knížectví
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nitranské knížectví (též Nitransko, slovensky: Nitrianske kniežatstvo) bylo původně slovanské knížectví nacházející se v jihozápadní části dnešního Slovenska. Sídelním městem nitranských knížat byla Nitra.
Dle tradičního výkladu vystupovalo Nitranské knížectví až do roku 833, kdy jej kníže Mojmír I. připojil k Velkomoravské říši, samostatně. Tehdy měl být Pribina, nitranský kníže snad od roku 825, Mojmírem vyhnán. Nitransko se pak mělo stát lenní součástí Velkomoravské říše. Soudobé bádání v některých případech dochází k závěru, že v roce 833 byl Pribina vyhnán coby Mojmírův leník, a Nitransko bylo tedy součástí moravského státu již dříve. Nejuznávanejší historik a znalec dějin Velké Moravy, Dušan Třeštík, ale tuto hypotézu označuje za ptákovinu par excellence. Jsou to opravdu ojedinělé a pomatané bláboly pseudohistoriků zejména ze znojemské oblasti.(Viz D.Třeštík „Dějiny Velké Moravy“)
Někdy v letech 850/867 až 870 byl knížetem nitranským pozdější velkomoravský kníže Svatopluk. Přibližně v letech 894 až 899 či 906 nebo 907 vládl v Nitře Svatoplukův syn Svatopluk II.
Od pádu Velkomoravské říše v roce 907 se Nitransko dostalo pod vládu Maďarů. V průběhu 10. století se Nitranské knížectví zformovalo v rámci uherského státu, ke kterému náleželo jako údělné knížetství pro arpádovská knížata, s výjimkou let 1001–1030, kdy bylo součástí Polska, až do svého zániku v roce 1108. Někteří z nitranských knížat v 10. a 11. století se následně stávali uherskými knížaty a později králi (Béla I. nebo Ladislav I.).
