Ondřej Sekora
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ondřej Sekora (25. září 1899 Královo Pole u Brna – 4. července 1967 Praha) byl výrazný český spisovatel, žurnalista, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista, od roku 1964 zasloužilý umělec. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. Psal a ilustroval hlavně knihy pro děti. Vytvořil do značné míry autobiografickou figurku Ferdy Mravence (poprvé se objevila v Lidových novinách 1932 jako postavička v kreslených seriálech pro dospělé), stejně známý je i Brouk Pytlík (1939). Sekorovy příběhy spojují zábavnost s poučností a mravním ponaučením. Jeho ilustrace byly blízké stylu animovaného filmu.
Sekora byl zakladatelem prvních českých (moravských) ragbyových klubů, sportovní trenér, rozhodčí, popularizátor sportu. Také znalec a popularizátor přírody a milovník dětí.
Obsah |
[editovat] Život
Narodil se v Králově Poli u Brna (dnes část Brna). Otec Ondřej Sekora, odborný učitel, zemřel, když budoucímu spisovateli bylo sedm let. Ondřej byl třetí ze šesti sourozenců. Studoval na obecné škole v Králově Poli a na gymáziích nejprve v Brně, po přestěhování roku 1913 ve Vyškově. Sbíral motýly a brouky, sportoval, hodně četl a rád kreslil. Koncem 1. světové války byl odveden jako jednoroční dobrovolník do armády do Vídně. Maturoval proto až po válce (1919). Studoval práva v Brně, studia po nepovedené státnici zanechal.
V roce 1923 se oženil s Markétou Kalabusovou, manželství po roce skončilo rozvodem. V roce 1930 se oženil podruhé s Ludmilou Roubíčkovou a v roce 1931 měli syna Ondřeje.
Za gymnaziálních let ho výtvarně vedl Vladimír Šindler. V letech 1929–1931 soukromě studoval jako hospitant všeobecné školy pro kreslení a malbu u profesora Arnošta Hofbauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výtvarnými vzory mu byli Mikoláš Aleš, Wilhelm Busch, Pieter Brueghel (16. století) a Henri Rousseau.
Od roku 1921 pracoval jako sportovní referent a kreslíř v brněnských Lidových novinách (přijal ho šéfredaktor Vladimír Šindler). V letech 1923 a 1927 (nebo 1928) byl redakcí vyslán do Paříže. V roce 1927 (nebo 1928) se i s redakcí přestěhoval do Prahy, v letech 1927–1941 redigoval Dětský koutek. Protože jeho manželka byla židovského původu, musel svou práci opustit.
Byl trenérem ragbyových družstev Moravská Slávie v Pisárkách a AFK Žižka Brno. Založil a redigoval časopis Sport. Jako ferdovský všeuměl věnoval část svého nadšení i hudbě.
Ferda Mravenec se poprvé objevil na stránkách Lidových noviny v lednu 1933 jako postava kresleného seriálu pro dospělé, v roce 1935 k němu přibyl i brouk Pytlík. V roce 1936 vyšla první Sekorova knížka pro děti, Ferda Mravenec.
Za okupace v letech 1944–1945 byl vězněn v pracovních táborech Kleinstein (dnes v Polsku) a Osterode v Německu. V autentickém deníku s hořkým humorem vylíčil strasti táborového života. I v táboře kreslí a píše, se spoluvězněm Oldřichem Novým hraje maňáskové divadlo.
Po válce se stal redaktorem deníku Práce a redaktorem časopisu Dikobraz (1945–1947, prvních 15 čísel jako šéfredaktor) a redaktorem v nakladatelství Josefa Hokra (1945–1949), které již předtím vydávalo jeho knihy. V roce 1949 spoluzakládá Státní nakladatelství dětské knihy (dnešní Albatros) a v letech 1949–1952 působí jako jeho vedoucí redaktor. Stál u prvních pokusů o televizní vysílání pro děti, neoficiálně hrál maňáskové divadlo a po celé republice pořádal besedy s dětmi. Od roku 1952 byl ve svobodném povolání, píše a kreslí pro noviny a časopisy Host do domu, Lidové noviny, Mateřídouška, Ohníček, Pionýr.
V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1966 dostal Cenu Marie Majerové za literaturu.
V předválečných letech se věnoval i politické karikatuře, v poválečných letech se svým způsobem aktivně účastnil na propagandě komunistického režimu. Vzhledem k oblíbenosti jeho knížek je mu to málokdy vytýkáno.
Záchvatem mrtvice v roce 1964 skončila jeho veřejná činnost. Zemřel v Praze roku 1967 a pohřben je na košířských Malvazinkách.
Členství: Národní svaz novinářů (vyškrnut 1941), Komunistická strana Československa, Svaz spisovatelů, Svaz československých výtvarných umělců a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
[editovat] Ukázka
Ondřej Sekora: O zlém brouku bramborouku – O mandelince bramborové, která chce loupit z našich talířů, Obrázky nakreslil autor, Vydalo Státní nakladatelství dětské knihy v Praze roku 1950, 1. vydání:
- O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů
- „Podívejte se! Tolik hostí k nám přichází ze západu! Jen se sypou! A jak se jim u nás líbí. Už se ohlížejí po našich brambořištích, aby se usadili.(…) Och, kdyby se jim tak povedlo zničit všechnu úrodu našich brambor! To by zajásali: „Splnili jsme úkol, který nám dali páni ze západu. V ČSR nebudou brambory!“ MY SE VŠAK NEDÁME!!! Ne! Nedáme se! Celé výpravy dětí půjdou zachránit naši úrodu. (…) Nedáme se. Uděláme všechno, abychom mandelinku vyhubili. Budeme ji stříkat, pálit, prášit, i pod zem za ní půjdeme a znovu a znovu jí budeme hlídat, sice bychom se jí nezbavili. Naše talíře budou v bezpečí, až vyhubíme poslední mandelinku. A svět, ten si oddychne, až budou také zneškodněni poslední nepřátelé míru.“
[editovat] Dílo
[editovat] Knihy
- Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926, překlad z francouzštiny)
- Ferda Mravenec (1936)
- Ferda Mravenec v cizích službách (1937)
- Ferda v mraveništi (1938)
- Ferdův slabikář (1939)
- Trampoty brouka Pytlíka (1939)
- Malířské kousky brouka Pytlíka (1940)
- Kuře Napipi a jeho přátelé (1941)
- Uprchlík na ptačím stromě (1943) (oceněna na Světové výstavě EXPO ´58 v Bruselu)
- Ferda cvičí mraveniště (1947)
- Kronika města Kocourkova (1947)
- Jak se uhlí pohněvalo (1949)
- Pohádka o stromech a větru (1949)
- O zlém brouku Bramborouku (1950)
- Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951)
- Malované počasí (1951)
- O traktoru, který se splašil (1951)
- Mravenci se nedají (1954)
- Na dvoře si děti hrály (1955)
- Čmelák Aninka (1959)
- Hurá za Zdendou (1960)
- O psu vzduchoplavci (1961)
- Pošta v ZOO (1963)
První tři knihy o Ferdovi Mravencovi vycházely v šedesátých letech společně pod názvem Knížka Ferdy Mravence.
Obě knihy o brouku Pytlíkovi vycházely od roku 1969 společně pod názvem Brouk Pytlík.
[editovat] Kreslené seriály (komiksy)
- Voříškova dobrodružství (1926)
- Jak Cvoček honil pytláka (1932)
- Slavnost u broučků (1938)
- Kousky mládence Ferdy Mravence (1950)
- Nápady kuřete Napipi (1961)
[editovat] Knižní ilustrace
- Jindřich Plachta: Pučálkovic Amina (1931),
- Vladislav Vančura: Kubula a Kuba Kubikula (1931),
- Hugo Vavris: František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932),
- František Langer: Bratrstvo bílého klíče (1934),
- Arthur Ransome: Zamrzlá loď kapitána Flinta (1937),
- Josef Kopta: Smějte se s bláznem (1939),
- Jarmila Hašková: Z notesu svatého Petra (1940),
- Jan Karafiát: Broučci (1940),
- Josef Věromír Pleva: Malý Bobeš (1941),
- Ema Tintěrová: Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka (1942),
- Jan Malík: Míček Flíček (1946),
- Michail Zoščenko: Psí čich (1946),
- Eduard Štorch: Lovci mamutů na Bílé skále (1946),
- Václav Čtvrtek: Lev utekl (1948),
- František Němec: Soudničky (1948),
- Ema Řezáčová: Dům na kolečkách (1948),
- Václav Lacina: Slyš a piš (1949),
- Jarmila Minaříková: Ježourek a Pišta, jeho bratr (1949),
- Inna Karnauchova: Chytrý sedláček a jiné pohádky (1954),
- Gianni Rodari: O statečném Cibulkovi (1955),
- Jan Hostáň: Švitořilky (1961).
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- na webu Čítárny
- na webu Literatura.kvalitne.cz
- České muzeum výtvarných umění, výstava o Sekorovi v roce 2000
- město Brno
- Ukázka z knihy O zlém brouku Bramborouku (1950)
- Práce všeho druhu (Karel Sýs, Kmen, 30.1.2004)
[editovat] Literatura o Sekorovi
- Ondřej Sekora, práce všeho druhu. Blanka Stehlíková, Věra Vařejková, Ondřej J. Sekora, 2003, nakl. Práh.
 |
Portál Literatura |
