Oxid křemičitý
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Oxid křemičitý | |
| Molární hmotnost | 60,1 g/mol |
| Teplota tání | 1713 °C |
| Teplota varu | 2230 °C |
| Hustota | 2,6 g.cm-3 |
| Index lomu | 1,4457 |
Oxid křemičitý (SiO2) tvoří nejméně 22 fází a 12 polymorfních forem. Díky této rozmanitosti a velkému praktickému významu patří tento oxid mezi nejstudovanější látky.
[editovat] Výskyt
V přírodě jej nacházíme nejčastěji ve formě α-křemene, který je součástí např. žuly a pískovce. Modifikace oxidu křemičitého se převážně skládají z tetraedrů SiO4, které jsou propojeny přes vrchol. V termodynamicky nejstabilnější formě (za laboratorní teploty) - α-křemenu - tvoří tyto teraedry vzájemně spojené šroubovice.
[editovat] Chemické vlastnosti
Oxid křemičitý je velmi odolný vůči kyselinám, s výjimkou kyseliny fluorovodíkové. Horké koncentrované alkalické hydroxidy ho pomalu rozpouštějí za vzniku alkalických křemičitanů, v taveninách je tento proces podstatně rychlejší. Za zvýšené teploty (nad 1000 °C) reaguje i s vodíkem a uhlíkem. S fluorem reaguje za vzniku fluoridu křemičitého a kyslíku.
Reakce s oxidy kovů a polokovů jsou velmi významné ve sklářském a keramickém průmyslu.
[editovat] Využití
V průmyslu se používá převážně α-křemen, křemenné sklo, silikagel, kouřový křemen a diatomit.
Piezoelektrických vlastností křemene se využívá v krystalových oscilátorech a filtrech v převodnících a snímačích. Protože se v přírodě nenachází dostatečně čistý křemen, musí se připravovat hydrotermálními metodami.
Křemenné sklo je výjimečně odolné vůči teplotním šokům a má velmi malou hodnotu koeficientu tepelné roztažnosti. Ale na rozdíl od běžného skla má vysokou teplotu měknutí, což ztěžuje jeho zpracování. Používá se jako kvalitní laboratorní sklo (např. pro kyvety pro UV a VIS spektrometrii).
Silikagel se díky vysokému povrchu používá jako sušidlo, sorbent, nosič katalyzátorů atd.
