Oxid sírový
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxid sírový | |
Registrační číslo CAS | 7446-11-9 |
Sumární vzorec | SO3 |
Molární hmotnost | 80,06 g/mol |
Teplota tání | 16,83 °C |
Teplota varu | 44,8 °C (1034 hPa) |
Hustota | 1,92 g/cm3 (kapalina) 1,97 g/cm3 (kryst., 20 °C) |
Oxid sírový je jedním z oxidů síry.
Obsah |
[editovat] Příprava
Průmyslově se připravuje oxidací oxidu siřičitého
- 2 SO2 + O2 → 2 SO3.
Tato reakce je silně exotermická a je vratná; proto je nutno ji provádět za relativně nízkých teplot do 500 °C a za přítomnosti katalyzátorů (např. platiny, nebo oxidu vanadičného, wolframového, molybdenového aj.). Za vysokých teplot vyšších než 800 °C probíhá tato reakce opačným směrem a z oxidu sírového vzniká opět oxid siřičitý a kyslík.
V laboratoři se oxid sírový připravuje obvykle tepelným rozkladem síranu železitého
- Fe2(SO4)3 → Fe2O3 + 3 SO3
nebo destilací olea, což je roztok oxidu sírového v kyselině sírové.
[editovat] Vlastnosti
[editovat] Struktura
V plynném stavu má monomerní forma oxidu planární uspořádání (grupa symetrie D3h). V kapalném i plynném skupenství existuje rovnováha mezi monomerem a trimerem (S3O9). V pevném stavu je oxid sírový vždy trimerní nebo polymerní. Cyklický trimer zaujímá vaničkovou konformaci (grupa symetrie D3v) podobnou cyklohexanu.
Krystaluje v podobě bezbarvých rombických krystalů jako modifikace γ–SO3; pokud přijde do styku s vodou, tak vytváří bílé jehličkovité krystaly modifikace β–SO3, které jsou tvořeny směsí vláknitých polysírových kyselin. Nejstálejší formou oxidu sírového je α-SO3, který má složitou vrstevnatou strukturu, vzniklou příčným spojováním řetězců.
[editovat] Chemické vlastnosti
S vodou reaguje velmi prudce, a podle stechiometrického poměru reakčních složek vzniká buď kyselina sírová
- SO3 + H2O → H2SO4
nebo oleum, případně směsi polysírových kyselin. Oxid sírový je velmi silné dehydratační činidlo: z organických látek odštěpuje vodu, např. jeho působením na ethanol vzniká ethen (ethylen)
- CH3CH2OH + SO3 → CH2=CH2 + H2SO4.
Reakci s halogenovodíky vznikají halogensírové kyseliny HSO3X, např. reakcí s chlorovodíkem
- SO3 + HCl → HSO3Cl
vzniká kyselina chlorsírová.
Oxid sírový velmi silnou Lewisovou kyselinou. Tvoří proto velké množství různých aduktů s mnoha organickými i anorganickými ligandy.
[editovat] Použití
Průmyslově vyráběný oxid sírový se ihned zpracovává na kyselinu sírovou.
[editovat] Bezpečnost
Oxid sírový je silně žíravý, neboť ve styku s tkáněmi těla z nich odnímá vodu a mění se na kyselinu sírovou.