Pavouci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Pavouci |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
Pavouci (Araneae) jsou řád bezobratlých živočichů ze třídy pavoukovců. Skupina zahrnuje asi 34 000 druhů, z toho v ČR žije asi 800 druhů.
Obsah |
[editovat] Charakteristika řádu
Tělo je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají, na rozdíl od hmyzu, osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka (chelicery) jsou dvoučlánkové a ústí do nich vývod jedové žlázy. Mají osm očí (existují výjimky – čeleď šestiočkovití), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.
Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají snovací bradavky, původně modifikované končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají pak hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.
Pavouci jsou bez výjimky draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení je díky velmi úzkému jícnu, který neumožňuje polykání větších pevných částic, mimotělní – pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah.
Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená tracheální soustava, která však může u některých čeledí scházet.
Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, zapředená v kokonu, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto larvy žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.
[editovat] Pavučina
Pavouci pro lov používají pasti zhotovené z vláken, které produkují jejich snovací bradavky. Většinou se jedná o kruhové sítě tkané spirálovým způsobem, které vytváří např. křižák obecný. Kořist se chytá do lepkavého středu, zatímco ostatní části jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk pak na svou kořist číhá buď ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna.
Někteří pavouci z čeledi cedivkovitých (Amaurobiidae), ke kterým patří např. punčoškář zemní (Coelotes terrestris), tkají nálevkovité trubice, jejichž zúžený konec vede do úkrytu pavouka. Sklípkánek černý si zase staví chodbičku vedoucí vzhůru od jeho komůrky v zemi po kmeni stromu. Chodbičku maskuje kousky dřeva a čeká, až na ni usedne hmyz. Toho pak zevnitř kousne, zabije a vtáhne dovnitř. Po sežrání ji stejným otvorem vyhodí ven. Pavouk bolasový drží nohou vlákno s lepkavým koncem, které vrhne na svou oběť. Tu vlákno omotá a pavouk ji může zabít a sežrat.
Ne všichni pavouci ale používají k lovu pavučinu.
[editovat] Přehled nejvýznamnějších čeledí
- Křižákovití (Araneidae) jsou na naše poměry poměrně velcí pavouci, často s charakteristickou kresbou na zadečku. Vytvářejí velké, dvojrozměrné lapací sítě. Patří k nim např. křižák obecný (Araneus diadematus).
- Pokoutníkovití (Agelenidae) si staví charakteristickou plachetkovitou síť s trychtýřovitým úkrytem. Známý je synantropní druh pokoutník domácí (Tegenaria domestica).
- Snovačkovití (Theriidae) si staví trojrozměrnou síť a úkryty. Patří sem známá černá vdova – snovačka jedovatá (Latrodectus mactans), nebo snovačka pečující (Theridion impressum).
- Slíďákovití (Lycosidae) mají oči sestavené do tří řad. Nestavějí si sítě, samice nosí kokon s vajíčky, nymfy 1. instaru vozí na hřbetě. Patří sem největší český pavouk – slíďák tatarský (Lycosa singorensis).
- Běžníkovití (Thomisidae) mají nápadně protažené přední dva páry noh, na kořist číhají na květech, mají schopnost barvoměny. Např. běžník kopretinový (Misumena vatia).
- Skákavkovití (Salticidae) mají oči umístěné ve třech řadách, některé z nich mohou být teleskopické, velmi dobře vidí. Mají schopnost skákat a často jsou pestře zbarveni. Patří k nim např. skákavka pruhovaná (Salticus scenicus).
- Cedivkovití (Amaurobiidae) mají Kribelum - speciální snovací ústrojí, schopné produkce velice jemného pavučinového vlášení. Budují si podzemní úkryty, které připomínají pavučinovou punčošku. Patří mezi ně například cedivka lesní (Callobius claustrarius).
- Třesavkovití (Pholcidae) připomínají svým vzhledem sekáče. Staví si pavučiny tvořené řídce a nepravidelně uspořádanými vlákny. Při vyrušení začnou v síti velice rychle kmitat tělem, aby zastrašili vetřelce. Patří mezi ně například Třesavka sekáčovitá (Pholcus opilionoides).
- Stepníkovití (Eresidae) jsou pavouci robustního vzhledu, kteří vzdáleně připomínají skákavky, mají však mnohem menší oči. Budují si nory, nebo staví sítě na vegetaci, samci stepníků bývají často velmi pesteř zbarvení. U nás se vyskytuje jediný zástupce - Stepník rudý (Eresus cinnaberinus).
- Plachetnatkovití (Linyphiidae) si budují vodorovné, ploché sítě, na jejichž spodní straně čekají zavěšeni hřbetem k zemi na svou kořist. Plachetnatka keřová (Linyphia triangularis).
- Pakřižákovití (Uloboridae) tkají téměř identické sítě jako čeleď křižákovití, ačkoliv s nimi nemají žádné shodné anatomické znaky, mají podobně jako cedivky kribelum a zcela postrádají jedovou žlázu. Příkladem je např. pakřižák smrkový (Hyptiotes paradoxus).
- Skálovkovití (Gnaphosidae) jsou obyvatelé epigeonu, kteří se přes den ukrývají pod kameny a dřevem, kde si budují tenkostěnné pavučinové komůrky. Velmi hojným zástupcem této čeledi je skálovka velká (Gnaphosa lucifuga).
- Lovčíkovití (Pisauridae) se vzhledem i chováním nápadně podobají čeledi slíďákovitých, liší se od nich ale uspořádáním očí a svojí velikostí. Patří sem kupříkladu lovčík hajní (Pisaura mirabilis).
[editovat] Externí odkazy
- Pavouci – webové stránky se soupisem a fotografiemi pavouků České republiky
