Pierre Corneille

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Pierre Corneille

Pierre Corneille [pjér kornej] (6. června 1606, Rouen, Normandie – 1. října 1684) byl francouzský dramatik, básník a lyrik.

Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard Le Bouyer de Fontenelle.

Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu skládá v roce 1624.

První hru, Mélite, Corneille píše jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce.

Corneille zapomíná na právnickou kariéru a rozvíjí svou vášeň k poezii. V roce 1634 má za sebou již vydání třech her, když jej rouenský arcibiskup pověřuje sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následuje další spolupráce s kardinálem.

V roce 1636 potkává v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukne myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniká jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality.

V roce 1640 potkává Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marie, ale protože je přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadá do smutku. Kardinál proto pozve otce Marie, Mathieu de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídí. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí (dvě dívky a čtyři chlapce), z nichž dva chlapci předčasně zemřeli.

Ve stejném roce píše Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyenktos.

Od roku 1647 byl člen Francouzské akademie.

V roce 1670 požádala anglická princezna Henrieta, manželka Filipa Orleánského, dva významné autory své doby, Jeana Racina a Pierra Corneille, aby každý z nich sepsal svou verzi versů o láskách Bereniky. Princezna si nakonec zvolila a podpořila dnes slavnou tragédii Berenika (Bérénice) Jeana Racina. Corneillovu verzi, Titus a Berenika (Tite et Bérénice) později přepracoval jeho přítel Molière.

Konec života trávil Corneille v chudobě, i přes svůj velkolepý život. Zemřel 1. října 1684 ve svém domě v ulici Argenteuil v Paříži.

[editovat] Dílo

Jeho díla ovlivnila především antika. Jeho hrdinové jsou čestní a vlastenci, toto pojetí dramatu ovlivnilo celý klasicismus.

Corneillovský hrdina (héros cornélien) obětuje svou lásku pro povinnost a čest. Corneille ukazuje své hrdiny takové, jací by měli dle ideálů klasicismu být.

Jeho dílo stojí na následujících morálních principech:

Filozofie stoicismu:
Hrdina je schopen ovládnout své vlastní pocity a vášně.
Křesťanská morálka:
Corneille důvěřuje člověku a jeho schopnosti svobodně volit, přestože je zatížen prvotním hříchem.
Descartesova filozofie - karteziánství:
Teorie kladných (láska, přátelství, lítost) a záporných (nenávist, hněv, žárlivost, touha po pomstě) vášní. Rozum nám pomáhá je rozlišit a svobodná vůle podněcuje k volbě kladných vášní, zatímco tlumí ty záporné.