Po-chaj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Po-chaj (渤海, pinyin Bóhăi, doslova „Moře Po“), neboli Pochajský záliv či Pochajské moře, je okrajová část Žlutého moře při severovýchodním pobřeží Číny. Do počátku 20. století (1929) se též užívalo označení Č’-li (starý název přilehlé provincie Che-pej).

Mělký záliv (hloubka se pohybuje kolem 10 až 30 m; průměr je 18 m) zaujímá plochu přibližně 77 000 km² a je ohraničen dvěma výrazně vybíhajícími poloostrovy - Liaotungským na severovýchodě a Šantungským na jihu. Mezi nimi se nachází Pochajský průliv. Ze zálivu vybíhají tři zátoky (Liaotungská na severu, Pochajská na západě a Lajčouská na jihu). Do Pochajského zálivu ústí druhý největší čínský tok - Žlutá řeka. V dávnější minulosti zasahoval záliv postatně dále na západ; například v období Čchin (Qin) probíhala pobřežní čára v oblasti dnešního města Pao-ting (Baoding), které nyní leží 180 km ve vnitrozemí. Tento posun způsobilo zanášení zálivu naplaveninami Žluté řeky. Dalším velkým přítokem je řeka Chaj-che.

V nedávné době byla v oblasti zálivu (jak pode dnem, tak na Šantungském poloostrově) objevena naleziště ropy a zemního plynu.

Při pobřeží Po-chaj leží provincie Šan-tung, Liao-ning, Che-pej a centrálně spravované město Tiencin.