Žlutá řeka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Žlutá řeka | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
|||||||||||||||
Žlutá řeka neboli Chuang-che (黃河, 
Huáng Hé) je řeka v severní Číně, s délkou 5 463 km druhý nejdelší tok této země. Název Žlutá řeka, poprvé doložený před dvěma tisíciletími v období dynastie Chan výstižně charakterizuje zbarvení řeky způsobené unášenou zeminou. Střední a dolní povodí Žluté řeky je kolébkou čínské civilizace.
Žlutá řeka počíná svůj tok v provincii Čching-chaj na Tibetské náhorní plošině v nadmořské výšce 4 800 m pod horou Yagradagze na severním úbočí pohoří Bayan Har (východní část horského pásma Kchun-lun). Protéká velkými jezery Gyaring a Ngoring a průměrným spádem 10 ‰ se klikatí mezi horskými masívy. Nad Lan-čou je zadržena přehradou Liou-ťia-sia (1968) a výrazně zmnožuje svůj průtok o vody řek Tchao a Chuang, načež opouští hory a stáčí se k severu, kde mohutným obloukem obtéká pustou plošinu Ordos. Na středním toku je spád mnohem mírnější – v průměru 0,74 ‰. Za Pao-tchou Žlutá řeka zamíří rovnou k jihu a prodírá se až několik set metrů mocnými sprašovými vrstvami. Na své cestě vytváří v místě přiléhavě zvaném Chu-kchou neboli Hrdlo konvice (壶口, Húkǒu) působivé peřeje – tok se zde mezi skalami zužuje z 500 na necelých 50 m a propadá se vodopádem o 18 m níže. U Tchung-kuan přijímá řeku Wej a obrací se o 90° k východu, protéká údolím San-men-sia, tj Tři brány (三门峡 Sānménxiá) s mohutnou přehradou stejného jména (1960), následuje nová přehrada Siao-lang-ti (2000), řeka míjí starobylé město Luo-jang, od Čeng-čou a Kchaj-fengu pak pozvolna (spád dolního toku činí 0,12 ‰) teče širou náplavovou rovinou k severovýchodu skrze město Ťi-nan a vylévá se mohutnou deltou do zálivu Po-chaj.
V ploché krajině dolního toku změnila Žlutá řeka za uplynulá tisíciletí několikrát dramaticky svůj běh. V nejstarších dobách do roku 602 př. n. l. tekla od dnešního Čeng-čou podél východního úpatí hor téměř k severu. Poté měnila svůj tok v letech 11, 893, 1048 a 1194, kdy probíhala zhruba v dnešním směru, ale o něco severněji. Výrazné změny nastaly v letech 1289 a 1324, kdy Žlutá řeka obrátila od Kchaj-fengu svůj tok k jihovýchodu a spolu s řekou Chuaj se vlévala do moře jižně od Šantungského poloostrova. Od roku 1853 teče (vyjma krátkého období na přelomu 30. a 40. let) v nynějším korytě.
Ač není Žlutá řeka o mnoho kratší než Jang-c'-ťiang, vodnatostí se jí zdaleka rovnat nemůže. Příčina tkví v tom, že velká část ze 752 000 km² rozlehlého povodí Žluté řeky připadá na oblasti neoplývající srážkami. Průtok Žluté řeky je dosti nepravidelný, u ústí se pohybuje kolem 1 500 až 2 000 m³/s. Výjimečným fenoménem, který dal řece jméno je však vysoký obsah částic zeminy unášených vodou. Průměrný obsah plavenin činí 36 kg/m³, což je zdaleka nejvíce ze všech světových řek. Nárazovitě přitom tyto hodnoty mohou dosáhnout až 600 kg/m³! Každým rokem tak řeka přemístí 1,5 miliardy tun materiálu. Z tohoto množství přibližně tři čtvrtiny odplývají do Pochajského zálivu, který se tak rok od roku zmenšuje o několik set metrů. Zbylá jedna čtvrtina plavenin se ukládá na dolním toku, kde jednak zanáší přehrady, a za druhé každým rokem zvyšuje úroveň říčního dna o několik centimetrů. Důsledkem je, že řeka sevřená v průběhu staletí navyšovanými ochrannými hrázemi, teče až několik metrů nad úrovní okolní krajiny. Pokud dojde k jejímu vytržení se z hrází, škody na lidských životech a majetku jsou nedozírné. Kupříkladu povodně v letech 1887 a 1931 si každá vyžádala přes milion obětí, což je činí nejhoršími živelnými pohromami v moderních dějinách lidstva. Za čínsko-japonské války dalo roku 1938 kuomintangské vedení v zoufalém pokusu o zastavení japonského postupu vyhodit hráze do povětří. Výsledkem bylo tehdy přes půl milionu mrtvých.
Od polohy při Žluté řece odvozují svůj název provincie Che-pej a Che-nan – doslova „Severně řeky“ a „Jižně řeky“.
