Polární záře
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy, nastávající ve vysoké atmosféře ve výškách od 80 do 1000 km, nejčastěji kolem 100 km (v Ionosféře) - oblast vysoké koncentrace iontů a volných elektronů). Běžně se vyskytují v polárních oblastech (jižní záře - „aurora australis“, severní záře - „aurora borealis“), zatímco ve středních zeměpisných šířkách a zejména v tropech jen výjimečně.
Tyto úkazy vznikají při rekombinaci iontů po ionizaci molekul atmosféry, vyvolané dopadem korpuskulárního záření Slunce. Záření je vysíláno při chromosférických erupcích nebo při rekombinaci protonů vyvržených Sluncem a zbrzděných na rychlosti pod 4000 km/s . Nabité částice se pohybují podél siločar magnetického pole Země a do atmosféry vnikají pouze kolem magnetických pólů. V našich šířkách mohou být pozorovány pouze při velmi silné sluneční činnosti. Tvary i barvy polární záře jsou velmi rozmanité a neustále se mění.
