Povstání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Povstání je forma boje proti vládnoucí vrstvě, či proti okupující armádě, kterého se účastí z pravidla větší část obyvatelstva. Boj může probíhat jak pomocí zbraní, tak i pomocí pasivních prostředků jako jsou stávky, sabotáže, či nespolupráce s vládnoucí vrstvou.
Během povstání stojí proti sobě často nesourodé skupiny obyvatelstva, kdy na jedné straně jsou armádní, či vládní složky a na straně druhé revoltující civilisti, kteří jsou jen sporadicky vybaveni ukořistěným materiálem a většinou nedisponují těžkou technikou.
Občasným rysem povstání je spontánnost, se kterou propuká, jelikož není za jistých podmínek přímo nikým řízeno, ale je to stav blízký k anarchii. Oproti tomu je druhá část povstání, u kterých se jedná o předem připravené akce, jenž mají za cíl organizované převzetí moci jinou skupinou. V takovýchto případech se používají termíny puč a revoluce v závislosti na způsobu převzetí vlády.
[editovat] Povstání v historii
Na konci II. světové války došlo k mnoha povstáním proti okupujícím nacistům, ať už v Budapešti, na Slovensku, ve Varšavě, či v Praze.
V době totality byly provedeny pokusy o vymanění se ze sféry vlivu komunismu, což vedlo k ozbrojenému povstání v Maďarsku, jenž bylo krvavě potlačeno a v Československu.
