Varšavské povstání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Varšavské povstání bylo ozbrojené povstání ve Varšavě obsazené Němci. Trvalo od 1. srpna 1944 do 2. října 1944 a organizovala ho Zemská armáda (Armia Krajowa).
Obsah |
[editovat] Cíle povstání
Lze se také dočíst, což však nebylo deklarováno, že povstání bylo namířené vojensky proti Němcům a politicky proti Sovětům (komunismu). Varšava měla být osvobozena podzemní Zemskou armádou a svobodné město mělo přivítat Rudou armádu. Mělo to pomoci zachránit poválečnou suverénnost Polska, zachovat kontinuitu předválečných úřadů, návrat exilové polské vlády z Londýna a zabránit nastolení komunistické vlády podřízené Moskvě. Komunisté otevřeně prohlašovali, že nemají v úmyslu vpustit do Polska londýnskou vládu. Proto bylo potřeba provést ozbrojenou demonstraci síly, ukázat sílu Zemské armády a oddanost legální a uznané polské exilové vládě v Londýně. Plán Bouře (polsky Burza) předpokládal, že se podaří vyhnat Němce z hlavního města, odtajní se podzemní delegatura exilové vlády a možná dokonce se letecky dopraví z Londýna vláda, aby už nebyla vládou exilovou.
Pak by se ukázal jako zbytečný celý Polský výbor národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego, PKWN). PKWN byl prozatimní orgán výkonné moci, který byl vytvořen Polskou národní radou [Krajowa Rada Narodowa], která vznikla na silvestra 1943 z iniciativy Polské dělnické strany (Polska Partia Robotnicza) a Stalina. Sdružovala strany prosovětské a prokomunistické, účast demokratických, pravicových a antikomunistických stran byla vyloučena.
Přesto hlavní velitel Zemské armády Tadeusz Bór-Komorowski váhal. Němci ještě byli silní a bylo možné, že dokonce po vítězném povstání Stalin neuzná legální polskou vládu, takže by to bylo vlastně jen zbytečné mrhání životy špatně vyzbrojených a převážně mladých povstalců. Stoupenci povstání zase argumentovali, že vzpoura proti Němcům vypukne spontánně, takže by bylo lepší včas převzít iniciativu a kromě toho pak komunisti budou hlásat, že Zemská armáda s Němci nechtěla bojovat a že vlastně celá ta Zemská armáda ani neexistoval. Takže nakonec Tadeusz Bór-Komorowski určil datum zahájení povstání na 1. srpna 1944.
Původně se odhadovalo, že povstání by mělo vydržet deset dnů, což byla dostatečná doba na to, aby se na levý břeh Varšavy dostala Rudá armáda, která byla na pravém břehu.
Němci však v rozkladu nebyli a Rudá armáda na rozkaz Stalina přerušila ofenzívu a zůstala na pravém břehu Visly. Toto rozhodnutí se později vysvětlovalo tím, že Rudá armáda tehdy bojovala hlavně v Maďarsku a na Balkánu a že bylo zapotřebí doplnit síly sovětských vojsk, které byly vyčerpány mnohaměsíční ofenzívou. Rudá armáda povstalcům nijak nepomáhala a ani nedovolila západním letadlům využívat sovětská letiště při zásobování povstalců, kde by tato letadla mohla načerpat palivo na zpáteční let. Dovolili to teprve v září, po měsíci bojů, kdy už byl jasný výsledek. Americká a anglická letadla shazovala zásoby z velké výšky, tím pádem nepřesně a většina materiálu se dostala do rukou Němců. Později sovětské síly samy shazovaly materiální pomoc pomocí malých letadel s velkou přesností na určená místa, ale to už nemohlo zabránit porážce, i když nakonec shodily více potravin, zbraně a munice, než západní spojenci.
Na začátku října došlo k jednání o kapitulaci. Němci už nebyli tak silní, takže souhlasili s tím, aby příslušníci Zemské armády byli považováni za pravidelné vojsko, takže půjdou do zajetí (kdežto partyzány rovnou stříleli nebo věšeli). V okamžiku kapitulace Němci opravdu dodrželi slovo. Vojáci Zemské armády a hlavní velitel Tadeusz Bór-Komorowski přešli do zajetí, civilní obyvatelstvo bylo vysídleno (říkalo se tomu evakuace) a do opuštěného města vkročily speciální ženijní oddíly s rozkazem celé město zničit. Předtím však město bylo vyrabováno a veškeré věci byly posílány do koncentračních táborů, kde je vězňové měli roztřídit a pak byly dále využity v Německu.
Boje trvaly 63 dny. Ztráty na polské straně byly 18 tis. mrtvých a asi 25 tis. zraněných vojáků a asi 120-200 tis. obětí v civilním obyvatelstvu. Mezi zabitými bylo hodně mládeže, zejména varšavská inteligence. Na německé straně bylo 17 tis. zabitých a 9 tisíc zraněných.
Během bojů bylo zničeno asi 25 % městské zástavby a po skončení povstání na zvláštní rozkaz bylo zničeno dalších 35 %. Během obranných bojů v září 1939 bylo zbořeno asi 10 % zástavby a 15 % při povstání ve varšavském ghettu. Na konci války bylo v troskách asi 85 %.
[editovat] Polské jednotky
- Zemská armáda - asi 60 tisíc
- Národní ozbrojené síly (Narodowe Siły Zbrojne) - asi 800
- Lidová armáda (Armia Ludowa) - asi 500
- od 14. září První armáda Polského vojska (Pierwsza Armia Wojska Polskiego) - 5 praporů přepravených přes Vislu.
[editovat] Výzbroj polských oddílů
Obrněnci:
- Pz. Kpfw. V „Panther“ Ausf. G - dobyty 3 kusy, z toho dva byly využity v boji.
- Jagdpanzer 38 (t) Hetzer - pojmenován „Chwat“ (překlad: Odvážlivec, Smělec)
- Sd. Kfz. 251/1 Ausf. D - „Szary Wilk“ (Šedý vlk) a „Starówka“ (Staré město)
- Obrněný vůz „Kubuś“ (Kubík)
[editovat] Kontroverze týkající se času trvání povstání
Obecně se přijímá, že povstání trvalo 63 dny, tedy do 2. října, kdy byly přerušeny boje. Rozhodnutí o složení zbraní bylo oficiálně podepsáno o den později. Někdy se také uvádí 66 dnů, protože do 5. října probíhalo přecházení do zajetí povstaleckých oddílu a v posledních třech dnech stále fungovalo povstalecké vedení, které vydávalo rozkazy svým vojákům. V tomto čase zároveň stále fungovaly zveřejněné struktury podzemního polského státu a fungovaly další aktivity jako např. povstalecký tisk, radiostanice, harcerská pošta atp.
[editovat] Kontroverze týkající se počtu obětí
Počet obětí na polské straně není nikde dokumentován a je těžké přesný počet zjistit. Nejčastěji udávaný počet 200 tis. zabitých se poprvé objevil ještě během povstání 28. srpna v Lublinu na tiskové konferenci organizované Polským výborem národního osvobození (Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego, PKWN, prozatímní orgán výkonné moci, řízený komunisty) pro zahraniční (i západní) tisk. Vzhledem k tomu, že nebyly žádné další údaje, tak se toto číslo ujalo. Současní historici odhadují počet civilních obětí na 120-150 tisíc.
[editovat] Názory na povstání
Názory na povstání bývají krajně rozdílné:
- Povstání nemělo prakticky žádný vojenský význam.
- Povstání mělo značný vojenský význam.
- Povstalci způsobili Němcům vážné ztráty, podle propočtů Ericha von dem Bacha asi 26 tisíc lidí (17 tis. zabitých a 9 tis. zraněných)
- po 63 dny vázalo značné síly 9. německé armády; "nejúpornější boje od začátky války, stejně těžké jako pouliční boje o Stalingrad" (Heinrich Himmler k německým generálům - 21. září 1944).
- Stalin nechal zastavit ofenzívu
- Sovětská vojska a vojska polské (východní) armády se pokoušely přejít Vislu, ale narazily na konsolidovanou německou obranu
- Sovětská vojska byla vyčerpána boji v operaci Bagration, potřebovala doplnit stavy, odpočinout si, zajistit logistickou podporu
- Sovětský svaz podporoval povstání leteckým zásobováním vojenským materiálem, dělostřeleckými a leteckými útoky
[editovat] Externí odkazy
