Progressive rock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Progressive rock
Původ ve stylech:	Evropská klasická hudba, Free jazz, Blues-rock, Psychedelický rock
Kulturní pozadí:	Polovina 60. let, Anglie
Typické nástroje:	Kytara - Baskytara - Klávesy - Bicí - Piáno
Všeobecná popularita:	Velká v 70. letech, průměrná od 90. let
Odvozené styly:
Podstyly
Symphonic rock - Art Rock - Math rock - Space Rock - Krautrock - Zeuhl - Neo Prog

Progressive rock (prog nebo prog rock) je styl rockové hudby, pocházející z psychedelického rocku. Tento druh vznikl během 60.let a největší popularity dosahoval v polovině 70. let. Progresivní rock zůstal v pozadí punk rockové vlny, aby se zpět vrátil v podobě neoprogresívního rocku.

Progresivní rock měl ambici povznést rockovou hudbu na vyšší umeleckou úroveň a snahu dokázat, že se může vyrovnat klasické a současné hudbě. Skladby progresivního rocku jsou často velmi komplikované a rafinované, zahrané virtuózně.

Definovat progresivní rock je velmi těžké, pro pomerně velkou různorodost stylů. Nejjednodušší humoristická definice, i když nic neříkající lidem, kteří nepoznají tento styl zní:

Progresivní rock je všechno, co zní jako progresivní rock.

[editovat] Typické znaky

Vybočení z tradice trojminutových písní ve prospěch dlouhých, často dvacetiminutových nebo ještě delších skladeb, vystavených z intra a cody; často se skladající z více častí a opřených na suitovém nebo sonátovém schémátu nebo jiné cyklické hudební formě.
Komplikovaná rytmická a harmonická schémata, které se střídají.
Hudba je často důkladně instrumentální i když do ní nejčastěji vstupuje vokál, obvykle s typicky rockovým zvukem. Texty vcelku složité, s filozofickým textem, mystické, fantazijné, náboženské.
Virtuózní přednes. Muzikanti hrající progresivní rock měli často základní klasické hudební vzdělaní (Rick Wakeman, Keith Emerson) nebo byli geniálními samouky (Steve Howe, Chris Squire, Mike Oldfield).

Alba, nahrávaná umělci a skupinami hrající progresivní rock měli často charakter programových alb (concept album), kde celá plaleta byla, po stylistycké, hudební i textové stránce, podřízena nejaké hlavní myšlence. Mohla to být epická povídka (Thick as a Brick skupiny Jethro Tull), reflexe, týkající se aspektů života (Dark Side of the Moon skupiny Pink Floyd) nebo nábožensko-filozofické vize (Tales from Topographic Oceans skupiny Yes).

Počátky progresivního rocku sahající do první poloviny 60. let , kdy muzikanti na obou stranách Atlantiku, rozčarovaní pop kultúrou, zařazovali do svých vystoupení prvky hudebního divadla, happeningu, často provokovali publikum a přetvářeli koncerty na obyčejné skandály.

Průlomovým bodem byl debut Franka Zappy a skupiny The Mothers of Invention, obsahující cyklus skladeb, které se zaměřily na texty s hlubšími myšlenkovými odkazy a stylisticky se odvolávaly na různé stýly a hudební druhy, taktéž používaly nejnovější skladatelské techniky, které dávaly některým skladbám uzavřený charakter. „Freak Out“ (1966) byl též prvním v rockoví historii, který vyšel jako dvojalbum.

K popularitě progresivního rocku přispělo i vydání alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles. Album, i když mělo určité znaky „progresivity“, nepatřilo úplně do této oblasti. Jeho význam spočíval v tom, že se jím inspirovali jiní umělci, přesvedčili posluchače, že experimentování má svůj význam a že populární hudba může vycházet z rock'n'roll'ového schématu.

Za nedloho se objevila první generace progresivních skupin,v čele s Moody Blues, The Nice a Procol Harum ve Velké Británii, jako i Iron Butterfly a The Velvet Underground na druhé straně Atlantiku. Tyto skupiny tvořily progresivní rock v zárodku. Nasledující skupiny rozvíjeli koncepci stylu a dali mu charakteristickou formu.

S progresivním rockem, i když ne výlučně jen s tímto druhem, je spojená představa superskupiny. Superskupina je soubor složený z vybraných umělců, známých z členství v jiných skupinách nebo ze sólistů. Superskupiny vznikly jako výsledek vývojových personálních změn (Yes, Genesis) nebo se tvořilx od základu a ihned byli obdařeny nálepkami superskupiny, jako to bylo v případě Emerson, Lake and Palmer — ELP. Vytvářely se superskupiny pro jeden hudební projekt jako například GTR.

Hranice progresivního rocku se posouvaly. Puristi uznávají v první polovině 70 .let víc jak deset skupin tohoto stxlu, v čele s „Velkou šestkou“: ELP, Genesis, Jethro Tull, King Crimson, Pink Floyd a Yes. Patří k nim i: Supertramp, Deep Purple, Rush či Wishbone Ash. Situaci dodatečně komplikuje fakt, že mnoho neprogresivních skupin ve své kariéře „spáchalo“ progresivní skladby, např. Led Zeppelin — Kashmir nebo progresívní album např. Jon Lord — Sarabanda, aby se potom vlily do hlavního proudu.

[editovat] Poddruhy a styly

Symfonický rock (symphonic rock) — je charakteristický bohatým „orchestrálním“ zvukem, získaným díky používaní syntetizátorů a melotronov nebo sporadicky orchestrem. Styl je definovaný též alternativním, dnes málo používaným termínem barok rock. Hlavními představiteli jsou: Yes, Genesis, Rick Wakeman, Procol Harum.

Modernistický rock (modern rock) — se charakterizuje příznačným, šetrným zvukem. Často mu slouží jako vzor evropskě hudba 19. století. Hlavními představiteli jsou Emerson, Lake and Palmer, Renaissance, Van der Graaf Generator.

Experimentální rock (experimental rock) — avantgarda progresivního rocku. Čerpá inspirace ze současné hudby. Novátorský ve využívaní nástrojů, harmonických struktur a rafinovaných rytmických prvků. Hlavními představiteli — King Crimson, Gentle Giant, Henry Cow, Faust, Can.

Elektronický rock (electronic rock, kraut rock) — je charakteristický využívaním elektronických hudebních nástrojů, zároveň prakticky žádným zpěvem. Mnohými je považován za druh rocku, který se najvíc dostal do takého stádia, že se nebere jako jeho část, ale jako samostatný druh — elektronická hudba. Hlavními představiteli: Klaus Schulze, Tangerine Dream.

Jazzrock (jazz-rock fusion) — hudba vznikla ze spojení prvků rocku a jazzu. Hlavními představiteli: Weather Report, Frank Zappa, Brand-X, Blood, Sweat & Tears.