Zpěv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Zpěv je umění tvořit tóny prostřednictvím lidského hlasu, je tedy hudebním zvukem hlasu.

Podle hudebního zařazení skladby a příslušné techniky zpěvu se standardně rozeznávají dvě kategorie, zpěv klasický a tzv. „populární“. Tato diferenciace je nonsensem a to hned dvojím. Není skutečným rozdělením druhů či způsobů zpěvu, ale pouhým vymezením se klasického zpěvu proti mnoha dalším druhům hudebního vokálního projevu, z nichž mnoho nelze považovat za součást okruhu hudby, která se nazývá hudbou populární. Tento omyl vychází nepochybně z jakéhosi pocitu nadřazenosti klasického zpěvu nad ostatní a je dílem hudebních teoretiků určitého zaměření. Ostatně i v rámci klasického zpěvu existují techniky, které se přísným limitům vymykají a činí i tak zdánlivě dopracovaný fenomen schopným vývoje. Zpěv může být sólový, sborový a časté jsou kombinace obou typů.

[editovat] Hlasové typy podle klasického schematu

Soprán je nejvyšší ženský a dětský hlas, v rozsahu asi c¹ - a². Rozeznáváme soprán dramatický (melodramatický), koloraturní, apod.
Mezzosoprán (mecosoprán) je ženský nebo chlapecký hlas, hlubší soprán, s plnějším tónem v poloze mezi sopránem a altem, spíše však altového zabarvení
Alt je buď hluboký hlas ženský nebo chlapecký, jehož rozsah je asi e až f ² a někdy i větší. Hluboký alt nazýváme kontraalt. Název „alt“ má zpěvu ještě jeden význam - je to druhý hlas ve čtyřhlasé skladbě.
Tenor je vysoký mužský hlas s rozsahem asi c až a¹ (někdy až c²)
Baryton mužský hlas střední polohy mezi tenorem a basem
Bas je hluboký hlas mužský s rozsahem přibližně E až e¹ nebo f¹ (hluboký bas mívá až kontra B. Podle barvy rozeznáváme bas „seriózní“ a bas „buffo“. Pozor: výraz „bas“ má význam i v instrumentální hudební skladbě coby nejhlubší nástroj, základní hlas.

[editovat] Sborový zpěv

Sbor je vokální těleso s větším počtem zpěváků. Jsou sbory mužské , ženské, smíšené (např. Český pěvecký filharmonický sbor) a dětské (např. Bambini di Praga).