Prokletí básníci
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prokletí básníci (fr. Les poètes maudits) je označení několika především francouzských básníků, kteří tvořili ve 2. polovině 19. století. Tito básníci netvořili v nějaké skupině a ani neměli nějaký jasně definovatelný společný zájem.
Tito básníci jako by s tehdejší literaturou a společností neměli žádné společné prvky, tím vzniká problém co s nimi. Společné rysy těchto básníků lze shrnout do několika málo bodů, z nichž nejzákladnějším je odmítání společnosti.
Svojí tvorbou však ovlivnili světovou i českou literaturu počátku 20. století (nebo alespoň její část). Tito autoři neovlivnili literaturu kvalitou, ale protože jako první našli odvahu překonávat společenská tabu a vžité konvence.
Označení „Prokletí básníci“ použil jako první Paul Verlaine v r. 1883 v eseji takto pojmenované, později se tento termín rozšířil a někdy je používán ve smyslu non-konformní básníci.
Někdy se mezi prokleté básníky řadí také François Villon, jehož dílo tvorbě prokletých básníků sice odpovídá jak stylem, tak tématy, nicméně Villon žil v první polovině 15. století.
[editovat] Prokletí básníci
- Tristan Corbière
- Stéphane Mallarmé
- Charles Cros
- Marceline Desbordes-Valmorová
- Auguste Villiers de l'Isle Adam
- Arthur Rimbaud
- Paul Verlaine
- Charles Pierre Baudelaire
- Walt Whitman
