Réseau Express Régional

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Réseau Express Régional (česky přeložitelné jako Regionální rychlodrážní síť, obvykle se zkracuje jako RER) je systém rychlé příměstské železnice či expresního metra, doplňující klasické metro v Paříži a dalších městech, např. ve francouzsky mluvícím Švýcarsku (kde se kryje s pojmem a drahou S-Bahn^[1]). V současné době má RER 5 linek označených písmeny A – E.

Obsah 1 Popis a statistiky 2 Historie 3 Linkové vedení 4 Fotogalerie 5 Odkazy 5.1 Reference a poznámky 5.2 Podívejte se také na 5.3 Externí odkazy

[editovat] Popis a statistiky

Všech pět linek sítě RER je koncipováno tak, že spojují zhruba centrum města s jeho vzdálenými čtvrtěmi či předměstími. V husté zástavbě jsou vedeny tunely (celekm 60 km tunelů), v řidší pak po normálních tratích, většinou železničních. Celou síť provozují dohromady francouzské železnice (státní společnost SNCF) a dopravní podnik Paříže RATP. V provozu je 571 km tratí, na nich je 246 stanic a nádraží.

[editovat] Historie

První plány železniční rychlodráhy se datují do roku 1936. Tehdy vznikla koncepce na vybudování druhé sítě metra, s řidší sítí stanic a expresním charakterem. Tento plán oprašil RATP v 50. letech a na základě rozhodnutí komise v roce 1960 se začala připravovat výstavba první trasy, vedené západo-východním směrem. Již přesnější a propracovanější koncepce s názvem Schéma directeur d'aménagement et d'urbanisme s výhledem do několika desetiletí pak vznikla o pět let později, roku 1965. Bylo navrženo vybudovat dvě expresní trasy východo-západním směrem (dnešní linky RER A a RER C) a dvě severo-jižním (postavena však byla jen jedna, místo druhé slouží třináctá linka metra.

První fáze výstavby systému začala už v 60. letech, roku 1961. Jednalo se o první linku A, jejíž jednotlivé stanice se otevíraly v několika etapách mezi lety 1969 a 1977. Po dokončení tohoto úseku začaly být budovány další, především do La Défense, které se tehdy hodně rozrůstalo a současně s tímto i nová linka B. Tím skončila první fáze výstavby a začala druhá. Během té vznikla s linkou A rovnoběžná, označená jako C, ta se postavila metodou vykopej a přikryj na levém břehu Seiny a vede většinou pod nábřežím (i pod Eiffelovou věží). Další linky D a E se připojily k síti později, procházejí také důležitými dopravními uzly jako je například Châtelet (sbíhají se zde dokonce tři linky RER). Dnes je sice většina sítě dokočená, plánují se však další rozšiřování, do roku 2025 mají být zprovozněné další tři linky.

[editovat] Linkové vedení

	název linky	otevření	poslední prodloužení	stanic v provozu	délka	průměrná mezistaniční vzdálenost
	Linka A	1977	1994	46	108,5 km	2411 m
	Linka B	1977	1981	47	80,0 km	1739 m
	Linka C	1979	2000	86	185,6 km	2184 m
	Linka D	1987	1995	58	160,0 km	2807 m
	Linka E	1999	2003	21	52,3 km	2615 m

[editovat] Fotogalerie

Uvnitř vlaku RER A	vlak RER A ve stanici Charles de Gaulle - Etoile	Lidé nastupují a vystupují z vlaku RER	Stanice Auber
Stanice Auber	Stanice Luxembourg na lince RER B	Uvnitř vlaku na lince RER B	Nástup cestujících do vlaku linky RER B ve stanici Châtelet
La Plaine - Stade de France	vlak typu MI79 ve stanici Saint-Rémy-lès-Chevreuse

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference a poznámky

1. ↑ V Německu by blo ovšem možno přeložit i jako Regionalbahn, která - jako např. v Berlíně - je částečně v provozu paralelně k S-Bahn.

[editovat] Podívejte se také na

• S-Bahn

[editovat] Externí odkazy

• Stránky dopravce – pařížský dopravní podnik – RATP
• Stránky o RER (francouzsky)