Rukopis královédvorský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rukopis královédvorský (RK) je literární padělek. Měl být údajně objeven 16. září 1817 Václavem Hankou ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Dnes je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze. Obsahuje celkem 14 písní, z toho 6 epických (Oldřich, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyrickoepické (Zbyhoň, Jelen) a 6 lyrických (Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek). Skladby mají pocházet ze 13. století. V době národního obrození se RK společně s Rukopisem zelenohorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem.
Obsah |
[editovat] Technické údaje
Skládá se ze sedmi pergamenových dvojlistů popsaných po obou stranách, dva listy jsou neúplné, ze tří čtvrtin odříznuté, takže rukopis tvoří 24 celých stran a 4 tzv. proužky. Listy jsou přibližně stejně velké, vysoké asi 12 a široké 7 - 8 cm. Proužky mají šířku 2 cm. Počet řádek kolísá od 31 do 33 řádek na stranu. Pergamen rukopisu je barvy žlutavě šedé, místy zašpiněný. Běžné písmo je miniskulní, psané železitoduběnkovým inkoustem dnes již světle žlutohnědé barvy, což znamená, že stárnutí inkoustu je ve velmi pokročilém stádiu. Rukopis je vyzdoben rumělkovými rubrikacemi kapitol, sedmi iniciálkami a 50 majuskulemi v textu.
[editovat] Spory o pravost
Hlavní článek: Spor o rukopisy
Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V roce 1886 se do nich významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk, který je považoval za padělky. Většinovým názorem je, že RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejvíce pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda. Přesto dodnes někteří lidé zpochybňují důkazy nepravosti RZ.
[editovat] Ukázka - píseň Kytice
- Věje větřieček s kněžeckých lesóv,
- běže zmilitka ku potoku,
- nabiera vody v kovaná vědra.
- Po vodě k děvě kytice plyje,
- kytice voná z viol a róží.
- I je sě děva kyticu lovit,
- spade, ach spade v chladnú vodicu.
- „Kda bych věděla, kytice krásná,
- kto tebe v kyprú zemicu sáze,
- tomu bych dala prstének zlatý.
- Kda bych věděla, kytice krásná,
- kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
- tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
- Kda bych věděla, kytice krásná,
- kto tě po chladnéj vodici pusti,
- tomu bych dala vienek svój z hlavy.“
[editovat] Externí odkazy
- Česká společnost rukopisná (stránky obhájců pravosti)
- Oddělení rukopisů a starých tisků Národního muzea
