České národní obrození

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

České národní obrození je proces, který probíhal v rakouské monarchii zhruba od poslední třetiny 18. století do roku 1848. Hlavním úkolem jeho tvůrců bylo oživit český jazyk a motivovat český národ k větší uvědomělosti. Národní obrození tvoří součást procesu transformace feudálních společenství v občanskou společnost.

Obsah 1 Průběh národního obrození 2 Periodizace národního obrození 2.1 Obranná fáze (80. léta 18. stol. – zač. 19. stol.) 2.2 Ofenzivní fáze (poč. 19. stol. – konec 20. let 19. stol.) 2.3 Vítězná fáze (30. léta 19. stol. – 50. léta 19. stol.)

[editovat] Průběh národního obrození

Působením myšlenek osvícenství, hospodářských, společenských a politických změn, vlády Marie Terezie a Josefa II., začal proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci rakouské monarchie. Vůdčí silou národního hnutí byla česká inteligence (vědci, umělci, kněží, učitelé a pod.) Dostalo se jim obrazného pojmenování národní buditelé. Motivaci pro svoji práci hledali v historii (František Palacký) ale i v jiných slovanských národech, hlavně v Rusku (František Ladislav Čelakovský, Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár). Vzniká tzv. slavistika, nauka o slovanských národech a slovanské vzájemnosti.

Počáteční jazykový ráz představovaný Josefem Dobrovským a Josefem Jungmannem přerostl na konci do zformování politického programu austroslavismu Františka Palackého. V dobovém tisku ho prosazoval zejména Karel Havlíček Borovský.

Vedle toho obrozenci kladli důraz na zlepšení všeobecného vzdělání lidových vrstev. Prostředkem vedle škol jim bylo divadlo a vydávání knih. Proto je Václav Matěj Kramérius začal vydávat v pražské České expedici a položil tím základ novodobých českých vydavatelství. V úsilí o české divadlo se zasloužil Josef Kajetán Tyl, nejen coby organizátor, ale také jako dramatik a dramaturg Stavovského divadla, prvního kamenného divadla v Čechách. Kromě něj vzniklo také další divadlo – Bouda, kde se uplatnili čeští umělci. Divadlo vzniklo v roce 1786 a o tři roky později zkrachovalo. Vývoj se pak dovršuje vznikem Sboru pro zřízení českého národního divadla v roce 1850.

V závěrečném období, zhruba od konce první třetiny 19. století, se na vytváření národního programu podílí i česká literatura. Originálními díly pokládají základy moderní české literatury František Ladislav Čelakovský, Karel Hynek Mácha, Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský a Karel Jaromír Erben.

[editovat] Periodizace národního obrození

Národní obrození trvalo přibližně tři čtvrtiny století a bývá proto tradičně rozdělováno na několik období podle různých hledisek. Dají se rozlišit 3 fáze.

[editovat] Obranná fáze (80. léta 18. stol. – zač. 19. stol.)

Probíhalo bránění jazyka, jednalo se o období učeneckého zájmu. Tzv. generace Dobrovského.

Nejvýznamnější osobnosti:

• historici: Gelasius Dobner, František Martin Pelcl
• Josef Dobrovský
• vydavatel: Václav Matěj Kramerius
• divadelníci: Václav Thám, Karel Ignác Thám a Prokop Šedivý
• autoři české poezie: Antonín Jaroslav Puchmajer, Šebastián Hněvkovský, Vojtěch a Jan Nejedlí

[editovat] Ofenzivní fáze (poč. 19. stol. – konec 20. let 19. stol.)

Jednalo se o období vlastenecké agitace. Tzv. generace Jungmanova.

Nejvýznamnější osobnosti:

• divadelníci: Václav Kliment Klicpera, Matěj Kopecký a Jan Nepomuk Štěpánek
• Josef Jungmann
  • tzv. Jungmannova škola: Milota Zdirad Polák, Antonín Marek, Jan Evangelista Purkyně, Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl a Antonín Jungmann
• František Palacký
• Pavel Josef Šafařík
• Jan Kollár
• František Ladislav Čelakovský

[editovat] Vítězná fáze (30. léta 19. stol. – 50. léta 19. stol.)

Jednalo se o období vítězství národního obrození, které se stalo již celonárodním hnutím.

Tento článek o literatuře je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.