Saljut 6
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Znak mise | |
|---|---|
 |
|
| Údaje o misi | |
| Znak mise: | Saljut 6 |
| Volací znak: | Saljut 6 |
| Start: | 29. září, 1977 06:50:00 UTC Bajkonur, SSSR |
| Návrat: | 29. červenec, 1982 |
| Posádky: | 6 stálých posádek 10 návštěvních |
| Obydlená: | 683 dnů |
| Na oběžné dráze: | 1 764 dnů |
| Počet obletů Země: |
28 024 |
| Apogeum: | 275 km |
| Perigeum: | 219 km |
| Oběžná doba: | 89.1 min |
| Sklon dráhy | 51.6° |
| Uletěná vzdálenost: |
1 136 861 930 km |
| Hmotnost: | 19 000 kg |
| Saljut 6 | |
Saljut 6 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur 29. září 1977. Kosmická stanice byla překonstruována a byla vybavena dvěma spojovacími uzly, což umožňovalo, aby na stanici byly dvě posádky lodí Sojuz nebo zásobování nákladními loděmi Progress.
[editovat] Části stanice
- Přechodový úsek - měl průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.
- Pracovní úsek - měla průměr 4.15 m a délku 9.1 m. Úsek byl určen k provádění vědeckotechnických pozorování a experimentů, jako jídelna, ložnice i tělocvična. Uvnitř úseku byly základní přístroje a agregáty systémů řízení stanice, zabezpečení životních podmínek, termoregulace, elektrického napájení, rádiového spojení a různé přístroje pro vědecká pozorování a experimenty. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska. Na věšině povrchu části pracovního úseku byly nainstalovány systémy termoregulace. Dále pak optická aparatura a čidla systému orientace a navigace, tři solární panely.
- Přístrojový úsek - byly zde umístěny nádrže pitné vody, korekční motorky a nádrže palivo. úseku byly umístěny korekční motory s nádržemi KPL, systémy orientace a stabilizace včetně základních a záložních motorů o nízkém tahu a množství dalších systémů stanice.
- Přechodová komora - měla průměr průměr 2 m a délku 1.6 m. Na druhé straně úseku byl druhý spojovací uzel, který umožňoval zásobování další kosmické lodi. Bylo zde instalováno spojovací potrubí pro přečerpávání paliva a pitné vody. Stejně jako přechodový úsek mohla být tato část hermeticky uzavřena od ostatních částí stanice.
[editovat] Lety ke stanici
Na této stanici pobýval také český kosmonaut Vladimír Remek spolu s Rusem Alexejem Alexandrovičem Gubarevem na posádce Sojuzu 28 v rámci projektu interkosmos.
Saljut 6 měl šest stálých posádek.
- Jurij Romaněnko a Georgij Grečko přilétli jako první posádka v Sujuzu 26 10. prosince 1978 a zůstali na stanici 96 dní.
- 15. června 1978 na Sojuzu 29 je vystřidali Vladimir Kovaljonok a Alexandr Ivančekov. Na palubě stanice zůstali 140 dní.
- Vladimir Ljachov a Valerij Rjumin přilétli Sojuzem 32 na stanici 25. února 1979 a zůstali zde 175 dní.
- 9. dubna přistál Leonid Popov a Valerij Rjumin v Sojuzu 35. Loď s posádkou zůstala u stanice 185 dní.
- 27. listopadu 1980 byl ke stanici vyslán Sojuz T-3 na opravnou výpravu. Leonid Kizim, Oleg Makarov a Gennady Strekalov pracovali na stanici Saljut 6 dvanáct dní.
- Poslední trvalá posádka na stanici Vladimir Kovaljonok a Viktor Savinych přilétla 12. března na lodi Sojuz T-4 a zůstala na stanici 75 dní.
V této době se ke stanici připojilo také deset návštěvních pilotovaných misí a dvanáct nákladních lodí Progress, bezpilotní Sojuz 34 a experimentální bezpilotní loď kosmos 1267 původně navržená pro projekt Almaz.
Ke stanici se během jejího provozu připojilo celkem 30 lodí. Stanice přesáhla několika násobně plánovanou životnost a 29. července roku 1982 shořela v atmosfěře.
