Sedm svobodných umění

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sedm svobodných umění – obrázek z Hortus deliciarum od Herrada von Landsberg (12. století)

Sedmero svobodných umění (lat. septem artes liberales) tvořilo základ středověkého vzdělávání, byl to středověký název pro souhr předmětů, které tvořily všeobecné vzdělání (řecky enkyklios paideia, lat. orbis doctrinae - kruh vzdělání) středověkého vzdělance. Systém navrhl Martianus Capella ve svém díle De nuptiis philologiæ et Mercurii (Svatba Filologie s Markurem) kolem roku 415. Popisuje zde sedm základních umění jako kombinaci trivia a kvadrivia.

Tato umění byla svobodná (liberales), protože věnovat se jim bylo hodné svobodného člověka (lat. homo liber), na rozdíl od manuálních či řemeselných zručností. Od slova artes pochází pojmenování nejnižší z fakult na středověkých univerzitách. Artistická fakulta byla předchůdkyní dnešní fakulty filozofické. Tehdejší chápání obsahu jednotlivých umění se však lišilo od moderních pojmů.

[editovat] Sedm svobodných umění v systému středověkého školství

Na církevních školách a artistických fakultách se vyučovalo především sedm svobodných umění, známých již v antickém starověku. Byly to gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Protože základem vyučování byla četba textu a jeho výklad, museli se žáci naučit nejprve naučit gramatiku, to znamená přečíst latinský text a porozumět mu. Po roce 800 přestala být latina živým jazykem a nahradily ji nově vzniklé národní jazyky. Ve školách se však nadále vyučovalo latinsky. Také duchovní a vzdělanci se mezi sebou dorozumívali latinským jazykem a psali v něm svá učená pojednání. Znalost gramatiky jim umožnila číst antické autory a napodobovat je.

S gramatikou byla úzce spjata rétorika. Jejím úkolem bylo vést žáky k tomu, aby dovedli podle určitých pravidel sestavit dopis a úřední listinu. Dialektika (logika) učila přesnému a důslednému myšlení, jaké vyžadovala scholastika. Tyto tři disciplíny, tzv. trivium museli žáci zvládnout nejdříve. Poté mohli pokračovat studiem náročnějšího kvadrivia. Hlavní zásadou dodržovanou při vyučování byl postup od jednoduché látky ke složitějšímu učivu. Tato zásada platí dodnes.

[editovat] Trivium

Takzvané trivium (trojcestí) představovalo tři základní umění spojené s řečí či slovem:

gramatika - hlavně latinská gramatika, literární díla převážně antických autorů
rétorika - sestavování listin a dopisů, ale též právo a etika
dialektika - logika a filozofie v dnešním významu, argumentace proti kacířům

Absolvent studia těchto umění byl Baccalaureus - ověnčený vavřínem (lat. laurus).

Název trivium se v 18. století začal používat pro elementární výuku čtení, psaní a počítání. Dodnes se základním nebo jednoduchým znalostem říká trivia nebo triviální.

[editovat] Kvadrivium

Druhým stupněm bylo quadrivium (čtyřcestí), čtyři umění spojené s čísly:

aritmetika, - nauka o velikostech (t.j. číslech)
- počítaní, teorie čísel
- „vyšší“ význam čísel (numerologie, kabbala)
geometrie, - nauka o nepohyblivých velikostech
- geometrie v dnešním smyslu (geometrie kruh, trigonometrie)
- geometrické (doslovně zeměměřičské) principy a pravidla, geografie a kartografie
astronomie, - nauka o pohyblivých velikostech
- pohyb planet (pohyb Slunce a Měsíce)
- astrologie
hudba - nauka o proporcích mezi velikostmi
- nauka o harmonickém, číselném uspořádání světa, poslouchatelná hudba a jeji harmonie je jen výřezen z celkového ideálního (božského) uspořádání světa