Sluneční konstanta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sluneční konstanta (též solární konstanta) je tok sluneční energie procházející plochou 1 m², kolmou na směr paprsků, za 1 s ve střední vzdálenosti Země od Slunce měřený mimo zemskou atmosféru. Konstanta zahrnuje celé spektrum slunečního záření, nejen viditelné světlo.
Obsah |
[editovat] Stanovení velikosti konstanty
Její hodnota se zhruba rovná 1 366 W/m2. Při pokusech u určení sluneční konstanty z pozemských pozorování byla konstanta určena s nepřesností 2 % vzhledem k nestabilitě atmosférických podmínek a také proto, že atmosféra nepropouští sluneční záření v celém rozsahu spektra. Při novějších pozorováních (pomocí družic), které umožňuje sledovat až 99,9 % spektrálního rozsahu, se zjistili malé změny hodnoty sluneční konstanty v závislosti na sluneční aktivitě, a to o 0,1 %. Tyto změny nemají vliv na momentální počasí, ovlivňují však dlouhodobé změny klimatu.
[editovat] Množství energie dopadající na Zemi
Celkové množství záření přijímaného Zemí ze Slunce je určeno zemským průřezem (π R2), ale jak planeta rotuje, je tato energie distribuována na celý zemský povrch (4 π R2). Z toho důvodu je průměrná hodnota množství slunečního záření (tzv. insolace – oslunění) rovna jedné čtvrtině sluneční konstanty – kolem 342 W/m². Konkrétní množství sluneční energie dopadající v daném místě a čase na povrch je též ovlivněno stavem atmosféry a zeměpisnou šířkou.
[editovat] Historie měření
V roce 1884 se Samuel Pierpont Langley pokusil odhadnout velikost sluneční konstanty v Mount Whitney v Kalifornii, pokusil se také eliminovat vliv absorpce energie atmosférou (odečítáním hodnot v různých denních dobách). Bohužel dospěl k nesprávné hodnotě 2 903 W/m2, snad kvůli matematické chybě. Mezi roky 1902 a 1957, měření prováděná Charlesem Greeley Abbotem a dalšími z různých míst ve vysokých nadmořských výškách určila hodnotu mezi 1 322 a 1 465 W/m2. Abbott prokázal, že jedna z Langleyho korekcí byla chybně použita.
[editovat] Sluneční konstanty planet
|
