Sociální stratifikace
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Základem sociální stratifikace (rozvrstvení) je nerovné rozdělení vzácných statků, jimiž jsou materiální blahobyt, moc a prestiž. Nerovnost existuje ve všech typech společnosti. I v nejprimitivnějších kulturách, v nichž nejsou téměř žádné majetkové rozdíly, existuje nerovnost mezi jedinci založená např. na pohlaví či věku. Zásadní majetkové a mocenské nerovnosti se však objevují až se vznikem států.
Obsah |
[editovat] Stratifikační systémy
Stratifikační systém je hierarchické uspořádání sociálních statusů nebo jejich skupin. Většinou se rozlišují čtyři základní typy stratifikačních systémů:
- otrokářský
- kastovní - je institucionálně zakotven v náboženství, neprostupnost mezi kastami, není zde sociální mobilita, příslušnost ke kastě dána původem (narozením)
- stavovský - je zakotven v zákoně, privilegia jsou zaručena právně, původ má fatalní vliv, ale sociální mobilita je možná, i když řídká (např. povýšení do šlechtického stavu)
- třídní - nerovnosti jsou dány postavením na trhu práce
[editovat] Vybrané teorie sociální stratifikace
[editovat] Marxova silná třídní teorie
Společenská stratifikace je jedním z ústředích témat Marxova díla. Klíčový pojem této teorie - třídu - však Marx nikde systematicky nedefinuje. Základem Marxovy startifikační teorie je dvoutřídní (dichotomický) model společnosti. Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů, bojů mezi utlačovateli a utlačovanými. Boj pokaždé skončil revolučním přetvořením celé společnosti, na místě starého protikladu (boje), se vzápětí objevuje protiklad (boj) nový, noví utlačovatelé a utlačovaní. V kapitalistické společnosti je základem třídního protikadu vlastnictví výrobních prostředků. Společnost se dělí na ty, kteří výrobní prostředky vlastní (buržoazie), a ty, kteří je nevlastní a jsou nuceni prodávat svoji pracovní sílu za mzdu (proletariát). Marx rozlišuje třídu o sobě (Klasse an sich), která je jen sociální kategorií lidí majících stejné podmínky života, a třídu pro sebe (Klasse für sich), která si uvědomuje svoji třídní identitu a je schopna jako třída jednat. V kapitalismu dochází k proletarizaci tředních vrstev a dichotomizaci stratifikačního systému.
[editovat] Weberova slabá třídní teorie
Úvahy o sociální stratifikaci nejsou ústředním tématem Weberova díla. Z velké části se jedná jen o polemiku s Marxem. Weberův stratifikační model vychází z nerovné distribuce materiálních statků, úcty a moci. Soubory pravidel, kterými se tato dostribuce řídí, nazývá Weber hospodářským, sociálním a právním řádem. Weber rozlišuje tři složky stratifikačního systému: třídy, stavy, strany.
Třídy
Třídy Weber definuje jako soubor osob, které mají stejný způsob příjmu. Společnost lze podle různých kritérií rozdělit na pozitivně privilegované, negativně privilegované a ostatní (mezilehlá třída).
- Vlastnické třídy (dělení dle příjmu plynoucího z vlastnictví statků)
- Výdělečné třídy(dělení dle schopnosti uspět na trhu se statky a službami, týká se mezilehlých vlastnických tříd)
- pozitivně privilegovaní - obchodníci, bankéři
- mezilehlá třída - zemědělci, řemeslníci, úředníci
- negativně privilegovaní - dělníci
- Sociální třídy (jsou vůči ostatním třídám mobilitně uzavřeny, jakýsi průnik předchozích tříd)
- dělnická třída
- maloburžoazie
- nemajetná inteligence, odborníci
- třídy privilegované v důsledku majetku a vzdělání
Stavy
Zatímco třídy vznikají v tržním hospodářství, stavy vznikají hlavně ve feudální či stavovské společnosti. Členové stavu sdílejí stejné stavovské postavení, které je vymezeno specifickým sociálním uznáním (prestiží). Mají určitý životní styl a způsob spotřeby. Ideálním typem weberiánského stavu je kasta, pro niž je charakteristická dědičnost postavení a omezení společenských styků mimo rámec kasty. I v tržní společnosti lze nalézt statusové skupiny, které svými charakteristikami v mnohém připomínají stavy. Ty existují vedle, nebo spíše v rámci, tříd. Jsou to především profesní skupiny, které jsou do značné míry sociálně uzavřeny a vyznačují se určitým typem životního stylu.
Strany
Strany nelze chápat jako typ sociálních vrstev. Představují racionálně organizované skupiny lidí, jejichž cílem je ovlivňovat dění ve společnosti, tj. dosáhnout určité politické moci. Představují formální skupiny, které mají řídící aparát, stanovy, daný cíl.
[editovat] Konsensuální (funkcionalistické) pojetí
Funkcionalisté (např. T. Parsons, Davis, Moore) považují sociální nerovnost za nezbytný předpoklad úspěšného fungování společnosti jako celku. O této stratifikaci existuje ve společnosti konsensus. Společnost chápou jako systém statusů, které se liší ve dvou aspektech:
- svoji důležitostí pro společnost
- náročností přípravy a potřebným talentem
Sociální nerovnost je vytvářena rozdílností odměn - motivačním systémem. Je to spontánně vzniklý nástroj, pomocí něhož jsou naplňovány funkce pro společnost nezbytné. Motivace (odměny) se odvíjí od důležitosti statusu, nedostatkovosti příslušných kvalit (vzdělání) a míry zájmu o jednotlivé pozice. Nerovnost je tedy pozitivní a funkčně nevyhnutelná, o významu jednotlivých pozic ve společnosti existuje konsensus. Podle funkcionalistů jsou tři oblasti, jež jsou pro existenci společnosti důležité, a proto i vysoce motivované.
- vymezování hodnot a cílů (zajišťuje duchovenstvo, pozice jsou spojené s prestiží)
- podpora normativního systému (zajišťují politici, diplomaté, pozice jsou spojené s mocí)
- hledání prostředků k dosahování cílů (zajišťují techničtí odborníci)
