Sovětský revoluční kalendář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sovětský revoluční kalendář se používal v Sovětském svazu v letech 1929 až 1940.
Krátce po ruské revoluci dekretem zrušil Vladimír Iljič Lenin používání juliánského kalendáře a zavedl gregoriánský kalendář. Změna byla provedena vypuštěním dní mezi 1. a 13. únorem 1918, po 31. lednu tedy následoval 14. únor.
1. října 1929 byla zavedena nová verze sovětského kalendáře. V tomto kalendáři bylo 12 měsíců po 30 dnech a zbylých 5 dní byly svátky bez příslušnosti k jakémukoliv týdnu nebo měsíci. Tyto svátky byly:
- Leninův den po 30. lednu
- Dny pracujících – dva dni po 30. dubnu
- Průmyslové dny – dva dni po 7. listopadu
- a v přestupné roky – přestupný den po 30. únoru
Sedmidenní týden byl zrušen a nahrazen pětidenním týdnem (tzv. pjatidňovka) a zároveň byla zrušena neděle jako křesťanský den volna. Namísto toho byli všichni pracující rozděleni do pěti skupin – žlutá, růžová, červená, modrá a zelená. Každá skupina měla jeden z pracovních dnů volný. Cílem bylo zvýšit výkonnost průmyslu zrušením přestávky v práci během volného dne.
Přestože měli pracující s použitím nového kalendáře více dní volna (jeden den z pěti místo jednoho dne ze sedmi), nesetkal se nový systém s kladnou odezvou. Rozdělení lidí do pěti skupin totiž ztížilo rodinný a sociální život. Předpokládané zvýšení efektivnosti se v praxi také neprojevilo.
Ukazuje se, že i v tomto období se gregoriánský kalendář používal. Například podle výtisků sovětské Pravdy je vidět, že v roce 1930 a 1931 měl únor pouhých 28 dnů.
Od 1. prosince 1931 byl obnoveno používání standardních měsíců. Týdenní cyklus byl zachován, ale modifikován tak, že vznikly společné volné dny – každý 6., 12., 18., 24. a 30. den v měsíci. 31. den zůstal mimo 6 denní cyklus a střídal se mezi pracovní a volné dny.
V praxi byla ale nedělní tradice velmi silná. Pracující často nepracovali ani v oficiální volný den ani v neděli. V roce 1940 byl obnoven starý sedmidenní týden.
