Stanislav Neumann
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Neumann (17. října 1927 – 18. září 1970 sebevražda), byl český básník
Studoval na gymnasium v Praze, roku 1945 byl zatčen a uvězněn, proto maturoval až o rok později, po maturitě odjel do Paříže, kde začal studovat na Sorbonně. Roku 1947 ho KSČ vyzvala k návratu a on pak roku pracoval v Ústředním výboru Svazu české mládeže.
V roce 1949 se stal šéfredaktorem Státního nakladatelství dětské knihy, kde působil až do roku 1951. Poté se stal redaktorem časopisu Československý voják, kde pracoval do roku 1955, kdy začal působit ve svazu Československé mládeže. Roku 1958 byl jmenován vedoucím redaktorem časopisu Práce mladých.
Roku 1963 byl jmenován druhým tajemníkem velvyslanectví ve Varšavě, kterým zůstal až do svého povýšení (1967), kdy se stal prvním tajemníkem. Roku 1969 se musel vrátit do Prahy, kde po krátké léčbě na psychiatrii spáchal sebevraždu.
Vnuk S. K. Neumanna.
[editovat] Dílo
Jeho básně lze označit za servilnější než bylo běžné u jiných autorů. Pozdější reportáže jsou sice oslavou socialismu, ale již neprobíhají v tak optimistickém duchu.
[editovat] Básnické sbírky
- Sto deset procent štěstí, 1947
- Písně o Stalinu, 1949
- Píseň o lásce a nenávisti, 1952
[editovat] Reportáže
- Festivalová setkání, 1959
- Neexotická Kuba, 1961
