Trnovník akát
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Trnovník akát |
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Robinia pseudacacia L. |
Trnovník akát (Robinia pseudacacia, syn. Robinia acacia), strom z čeledi bobovitých pochází ze Severní Ameriky. V našich podmínkách je to Invazní druh .Do Evropy se dostal již v r. 1601 (v Čechách je zmiňován poprvé v r. 1710). Koncem devatenáctého století se začal hojně vysazovat v evropských zemích pro zakrytí písčitých a skalnatých ploch, odkud rychle vytlačil původní, mnohdy velmi cennou vegetaci. Pro jeho obrovskou vitalitu a silné zmlazování je současné úsilí o jeho odstranění ze stanovišť velmi obtížné.
Trnovník akát patří mezi relativně krátkověké stromy, dožívá se jen zřídka kdy přes 200 let. Má lichozpeřené listy s 4 až 8 jařmy, jejichž palisty dřevnatí a vytváří tak známé trny. Květy jsou bílé, cca 1–2 cm velké, uspořádané v hroznech, pro vysoký obsah glukózy mají výrazně sladkou chuť. Plody jsou lusky.
Trnovník akát k nám byl dovezen jako medonosný strom. Dává jeden z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) a nejléčivějších medů. Čerstvá kůra i větévky jsou léčivé (žaludeční překyselení, neuralgie líce). Akát jakožto zástupce čeledi vikvovitých má na kořenech symbiotické hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na anorganické formy, které jsou přijatelné pro rostliny. Lesníci se zprvu domnívali, že toto obohacování živinami chudých půd bude mít pozitivní vliv na produktivitu lesů na mělkých, písčitých a svažitých půdách, ve skutečnosti byl tento efekt zanedbatelný a pěstování akátu vedlo spíše k ruderalizaci a ústupu přirozených druhů těchto stanovišť, které byly vytlačeny nitrofilními.
Trnovník akát má navíc toxické účinky. Protože kořeny vylučují do půdy toxické látky (tzv. alelopatie), nevydrží v jeho sousedství žádné jiné rostliny ani dřeviny. To je důvod, proč akát vytváří monokultury. Borka, listy a semena jsou pro obsah alkaloidů lehce jedovaté, zejména pro koně. Vzhledem k jeho toxickým vlastnostem se může uplatnit snad jedině na rumištích nebo jako městská zeleň, ale do volné přírody rozhodně nepatří. Mezi území, kde se potýkají s invazí trnovníku, patří např. Národní park Podyjí.
[editovat] Památné stromy a aleje
[editovat] Literatura
Květena České republiky, díl 4 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 1995. - S. 361-362.
[editovat] Externí odkazy
