List
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
List (folium, fylom) je postranní vegetativní orgán rostlin. Je omezeného vzrůstu (dosahuje velikosti od několika milimetrů až po 2 metry čtvereční) a zpravidla do plochy rozšířený. Plošné rozšíření listu je evolučně výhodná adaptace rostlinného těla, která umožňuje rostlině efektivnější zachytávání světla listy, tato efektivita pak může být ještě umocněna aktivním nastavením listu vůči světelným paprskům.
Listy jsou velmi citlivé na prostředí, zvláště na vyšší koncentrace sloučenin fluoru nebo oxidu siřičitého.
Funkcí listů je fotosyntéza, transpirace (odpařování vody) a výměna plynů s okolním prostředím.
Listy dělíme na asimilační listy, děložní lístky a listeny.
Obsah |
[editovat] Asimilační list
Jeho funkce je fotosyntetická, ale mohou být i přeměněny - válcovité a dužnaté u sukulentů
Zaujímají na stonku pravidelné postavení. Skládá se z pochvy (nebo palistů), řapíku a čepele. Drobně přisedlé listy nazýváme listeny a šupiny.
Pochva (vagina, volva) je spodní část listu, která jej spojuje s lodyhou.
Řapík (petiolus) je stopkovitě zúžená dolní část listu, která vyrůstá na stonku.
[editovat] Typy listů
- bifaciální
- =dvoulící
- rozlišena svrchní (tmavší) a spodní (světlejší) strana
- například lípa, javor, litrocel
- monofaciální
- =jednolící
- má obě strany stejné
- kosatec, cibule, traviny
[editovat] Tvary listů
- 1.Listy jednoduché - s čepelí v souvislém celku se dělí na
- 1.1. nedělné (celistvé) - bez zářezů s okrajem:
- 1.1.1 pilovitým ,popř. dvakrát pilovitým
- 1.1.2. zubatým, popř. dvakrát zubatým
- 1.1.3. celokrajným
- 1.1.4. vroubkovaným
- 1.1.5. laločnatým
- 1.2. dlanitě dělené
- 1.2.1. dlanitolaločnaté - se zářezy do 1/4 šíře čepele ( např. orsej jarní)
- 1.2.2. dlanitoklané - se zářezy do 1/2 šíře čepele ( např. stračka vyvýšená)
- 1.2.3. dlanitodílné - se zářezy do 3/4 šíře čepele ( např. pryskyřník)
- 1.2.4. dlanitosečné - se zářezy přes 3/4 šíře čepele (např. sasanka lesní)
- 1.3. peřeně dělené
- 1.3.1. peřenolaločné
- 1.3.2. peřenoklané
- 1.3.3. peřenodílné
- 1.3.4. peřenosečné
- 1.1. nedělné (celistvé) - bez zářezů s okrajem:
- 2.Listy složené – části čepele neboli lístky spolu přímo nesouvisí a dělí se:
- 2.1. dlanitě složené – dle počtu lístků jsou x-četné (x-počet lístků)
- 2.2. zpeřené neboli peřeně složené – lístky jsou uspořádány ve dvojicích –jařmech a dle ukončení na vrcholu listu hovoříme o:
- 2.2.1. lichozpeřeném sl. listu x -jařmém - jeden lístek není ve dvojici a je obvykle umístěn na vrcholu s složeného listu
- 2.2.2. sudozpeřeném sl. listu x-jařmém– všechny lístky jsou v párech
- 2.2.3. přetrhovaně zpeřený sl. list – střídají se jařma s většími lístky a menšími
S tvarem listů souvisí ještě tzv.:
- různolistost neboli heterofylie, kdy se na jedné rostlině vyskytují 2 různé tvary listů, má je tak například topol nebo břečťan
- nestejnolistost, kdy na jedné rostlině jsou 2 opravdu odlišné velikosti listů, nacházíme je například u javoru
- asymetrie - listy nejsou osově souměrné, příkladem je jilm a begonie
[editovat] Morfologie listů dle různých kritérií
- dle tvaru čepele se dělí na
- kopinaté
- vejčité
- čárkovité
- kopisťové
- obvejčité (opakvejčité)
- kosníkovité
- eliptické
- hrálovité
- srdčité
- střelovité
- hrálovité
- okrouhlé
- ledvinité
- šupinovité
- dle ukončení listu na
- špičaté
- tupé
- zaokrouhlené
- krátce zašpičatělé
- dlouze zašpičatělé
- dle tvaru zářezů na
- lyrovité
- chobotnaté
- kracovité
- dle přechodu čepele v řapík
- střelovité
- srdčité
- uťaté
- zaokrouhlené
- klínovité
[editovat] Žilnatina
Jako žilnatinu označujeme uspořádání cévních svazků v listové čepeli. Jejich funkce je vodivá a zpevňovací - je to nejodolnější pletivo listu. Žilnatinu dělíme dle tvaru v listu na:
- vidličnatá - je vývojově nejpůvodnější, zástupcem je jinan dvoulaločný
- rovnoběžná - typická pro jednoděložné, zástupce lipnicovité
- souběžná - opět typická pro jednoděložné, zástupce liliovité
- zpeřená - typická pro dvouděložné, postupně se větví, zástupce dub
- dlanitozpeřená - opět typická pro dvouděložné, z řapíku vybíhají rovnocenné žilky do čepele a větví se až tam, zástupce javor a vinná réva
[editovat] Umístění listů na stonku
- střídavé
- z uzliny vyrůstá 1 list, listy jsou uspořádané ve spirále
- vstřícné
- v uzlině jsou proti sobě 2 listy
- vývojově pokročilejší
- např. hluchavkovité
- přeslenité
- z 1 uzliny alespoň 3 listy
- např. vraní oko čtyřlisté
[editovat] Opad listů
Listy na podzim opadávají zejména z důvodu ochrany rostliny před odpařením příliš velkého množství vody, kterou není možné v zimním období dostatečně doplnit. Po listu vznikne jizva, která je překryta korkovým pletivem.
Listy stálezelených rostlin plní svou funkci 2-10 let, než jsou nahrazeny jinými.
[editovat] Děložní lístky
Jejich funkce je zásobní, vyskytují se již v zárodku. Jejich stavba je jednodušší než u asimilačních listů a jejich počet kolísá dle zařazení rostliny: jednoděložné mají 1, dvouděložné 2 a nahosemenné 2-18.
[editovat] Listeny
Listeny jsou redukované listové útvary, v jejich úžlabí vyrůstají květy nebo květenství. Mohou tvořit zákrov (například pod úborem hvězdnicovitých) nebo obal (třeba pod okolíkem miříkovitých).
[editovat] Metamorfózy listů
Zejména asimilační listy mohou být přeměněny na mnoho podob
- výtrusnicové listy - sporofyly, slouží k rozmnožování u výtrusných rostlin
- květy - rozmnožování u vyšších rostlin
- cibule - zásobní orgán, například liliovité
- listové trny - kaktus, pcháč oset, akát (přeměněné palisty)
- dužnaté listy sukulentů
- listové úponky - hrachor, bobovité
- šupiny - k ochraně pupenů
- listy masožravých rostlin - slouží k lákání a chytání hmyzu, např. láčkovka
- kořenové listy - velmi vzácné, plní funkci kořenů, vyskytuje se u některých kapradin
[editovat] Hospodářský význam listů
- potrava - zelí, kapusta, cibule, špenát, salát, čaj
- koření - vavřín (bobkový list), majoránka
- léčiva - máta, durman, náprstník
- průmyslové rostliny - sisal, tabák
- pícniny - jetel, traviny
[editovat] Literatura
- Reisenauer R. et al.: CO JE CO? (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982
- Lexikon pro mladé a začínající zahrádkáře
- Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9
