Trolejbusová doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Trolebus typu 15Tr v Hradci Králové

Trolejbusová doprava je zároveň drážní i silniční doprava. Je provozovaná po vozovkách pozemních komunikací a její vozidla i zastávky jsou velmi podobné autobusovým. Trolejbusy jsou však drážními vozidly a jejich řidiči získávají řidičská oprávnění podle zákona o drahách. Trolejbusy se až na výjimky (např. trolejbusová trať Simferopol-Jalta na Ukrajině) používají pouze ve městech.

Obsah

1 Vznik a vývoj
2 Hodnocení trolejbusové dopravy
- 2.1 Výhody
- 2.2 Nevýhody
3 Podívejte se také na
4 Externí odkazy

[editovat] Vznik a vývoj

Moderní trolejbus ve Vancouveru

Trolejbusová doprava vznikla na začátku 20. století jako kompromis mezi autobusovou a tramvajovou koncepcí. První z českých měst, která trolejbusovou dopravu v 1. desetiletí 20. století v Česku zavedla, byly České Velenice a České Budějovice. Šlo hlavně o místa, kde by nešlo provozovat klasickou tramvajovou trať). K masovému rozvoji trolejbusů došlo jak v Československu, tak i v Evropě v polovině 20. století. Poté rozvoj autobusové dopravy je málem odkázal do muzeí, ropná krize ale situaci změnila. Od 80. let se začala trolejbusová doprava opět rozšiřovat, větší váhu získal i argument, že je ekologicky šetrnější než autobus i než tramvaj.

[editovat] Hodnocení trolejbusové dopravy

[editovat] Výhody

ekologičnost
lepší jízdní vlastnosti (akcelerace), než u autobusu
lepší manévrovatelnost než u tramvaje
nižší náklady na zřizování nových tratí než u tramvají

[editovat] Nevýhody

závislost na trolejovém vedení (výjimky: provoz na akumulátorové baterie, provoz na dieselagregát)
závislost na elektrickém proudu
oproti tramvajím nižší přepravní kapacita
přísnější technické a právní podmínky provozování trolejbusové dopravy, než u autobusové