Václav Klofáč
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Klofáč (21. ledna 1868, Německý Brod – 10. července 1942, Praha) byl významný český politik z období první republiky.
Filosofickou fakultu nedostudoval a začínal jako redaktor Národních listů. Výrazně se projevil již v roce 1897, jako zakladatel a předseda České strany národně sociální, které dal do vínku heslo "Neustaneme, dokud v Čechách bude jediný rudý karafiát.". V letech 1897 – 1918 zasedal za tuto stranu v říšské radě ve Vídni, kde se věnoval obecně záležitostem armádním a zahraničně politickým. Téměř ihned na začátku první světové války, kdy byla říšská rada dočasně rozpuštěna, byl uvězněn a svobodu mu přinesla až všeobecná amnestie po nástupu císaře Karla na trůn.
Patřil mezi „muže 28. října“ a jeho podíl na vzniku samostatného Československa je nepominutelný. V roce 1918 se stal prvním ministrem národní obrany Československé republiky (do roku 1920). Pak až do roku 1938 zastával funkci místopředsedy senátu.
Dne 22. července 1919 navštívil Václav Klofáč Hranice, kde si prohlédl budovy vojenských ústavů, budovu městského reálného gymnázia, městské muzeum a lázně Teplice. Městské radě příslíbil pro město svou podporu. Výnosem Ministerstva národní obrany č. 2365/II.b, ze dne 1. září 1919 bylo rozhodnuto o zřízení Vysoké vojenské školy pro výchovu důstojníků, a že od 3. ledna 1920 započne aplikační kurs pro praporčíky a mladé poručíky.
S rodinou sídlil v Dobříkově, který se snažil zvelebit a přispět k jeho rozkvětu. Dal také převézt z tehdejší Podkarpatské Rusi dřevěný kostelík, který tvoří dodnes dominantu obce.
