Zemské desky
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zemské desky (ve staré češtině používán název vždy v opačném pořadí slov: desky zemské, a to zásadně v plurálu (ty desky zemské, v genitivu používán tvar: zemských desk) jsou předchůdcem pozemkových knih (což je rejstřík a doklad o vlastnictví půdy a jiných nemovitostí). Zemské desky jsou vedeny od středověku a to výhradně pro šlechtická vlastnictví. Zápisem majetku do zemských desk se majetek stával dědičným majetkem rodu. Pokud byl ve městech, byl osvobozen o daní. V deskách zemských byla však také také zapisována veškerá ustanovení zemských sněmů- tedy vlastně tehdejších zákonů, a další obecně závazné dokumenty.
Zemské desky jsou cenným zdrojem k historii: o majetkových převodech, dědictvích a sporech. Je však třeba umět v nich číst nejen pro různojazyčnou a dobovou mluvu, ale také s ohledem na tehdejší právní zvyklosti a tehdejší možnosti omylů.
Česká kancelář desk zemských sídlila na Pražském hradě ve dvou rozlehlých místnostech vedle Vladislavského sálu. V roce 1541, při velikém požáru hradu a Malé Strany žel původní knihy kromě jediné shořely. Údaje v nich obsažené pak bylo nutné složitě dohledávat a rekonstruovat. Dodnes dochovány jsou proto až knihy založené po tomto požáru. Prostory kanceláře desk zemských jsou dnes přístupny v rámci prohlídky Starého královského paláce. Stěny kanceláře dodnes zdobí malby erbů jednotlivých úředníků, kteří zde pracovali v šestnáctém a sedmnáctém století.
Samostatně měly vedeny své vlastní zemské desky i dvě menší země Koruny české, Morava a Slezsko, neboť měly i svůj vlastní zemský sněm.
