Ústavní soud České republiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sídlo Ústavního soudu (Zemský dům na Joštově třídě v Brně)

Ústavní soud stojí na vrcholu soudního systému České republiky. Není však součástí systému obecných soudů, ale jeho doménou je poskytovat ochranu porušeným a ohroženým základním (ústavním) právům fyzických a soukromých právnických osob. Sídlem Ústavního soudu je Brno.

[editovat] Úkoly

Úkolem Ústavního soudu je dbát na ochranu ústavnosti.

Toho dociluje

rozhodováním o návrzích na zrušení právních předpisů a jejich částí, které mohou podat pouze kvalifikovaní navrhovatelé (např. Prezident České republiky, veřejný ochránce práv nebo skupina poslanců nebo senátorů),
v řízení o ústavní stížnosti, k jejímuž podání je oprávněn každý, kdo se cítí zkrácen na svých základních právech a kdo vyčerpal všechny další prostředky, které mu platné právo dává k dispozici. S ústavní stížností může být spojen návrh na zrušení zákona nebo jeho části.

Přestože Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že není nejvyšším článkem systému obecných soudů, jako poslední vnitrostátní instance de facto slouží. Proti jeho rozhodnutí existuje jediný další prostředek nápravy, a to stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

[editovat] Složení

Patnáct soudců Ústavního soudu jmenuje se souhlasem Senátu prezident republiky, funkční období ústavního soudce je 10 let. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu (věk nad 40 let), má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání. Neobvyklé je, že není znemožněno opakované jmenování téže osoby.

Zatímco v době prezidentství Václava Havla se mezi prezidentem a Senátem v otázce jmenování neobjevily vážnější rozpory, po nástupu Václava Klause se o jmenování ústavních soudců rozhořel ostrý konflikt, když Senát postupně odmítl čtyři prezidentem navržené kandidáty, jednoho dokonce dvakrát.

Dlouhý soudcovský mandát může být jedním z faktorů, které způsobily, že Ústavní soud si přes některá rozpačitá rozhodnutí v prvních letech své existence vydobyl u odborné i laické veřejnosti značnou prestiž. Po jmenování tří bývalých politiků (Pavla Rychetského, Miloslava Výborného a Dagmar Lastovecké) se objevují pochybnosti, zda nově obsazený Ústavní soud bude imunní vůči vlivu politických stran.