Adolf Heyduk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Adolf Heyduk (6. června 1835 – 6. února 1923) byl český básník, představitel májovců.

Narodil se v Rychmburku (dnes Předhradí u Skutče), od r. 1850 studoval na reálce v Praze, kterou ukončil v r. 1854. Poté rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy (1855). Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit (kreslení a stavitelství) na vyšší reálku do Písku.

V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnasiu v Praze, zde se stal přesedou literární části Umělecké besedy.

Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil. Roku 1878 mu zemřela první dcera a druhá roku 1884.

Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel.

[editovat] Dílo

Napsal asi 60 básnických sbírek – většina z nich je málo známá. Pro jeho díla je typická písňová forma – mnoho jeho děl bylo zhudebněno, proto byl nazván Pootavským slavíkem. Častým tématem je mu jihočeská a slovenská příroda, láska k ženě a dětem.

Do roku 1884 (úmrtí jeho druhé dcery) jsou jeho básně optimistické, po této tragédii jsou jeho díla pochopitelně pesimistická a smutná. Verše vydané po tomto roce jsou považovány za kvalitnější.

[editovat] Lyrika

Básně – jeho první sbírka, neměla příznivý ohlas u kritiků, u čtenářů byl ohlas výrazně příznivější, především na oddíl nazvaný Cygánské melodie.
Hořec a srdečník
V zátiší
Zaváté listy – spolu se sbírkou V zátiší patří k jeho nejlepším dílům. Psáno po smrti svých dcer (1884). Prolíná se zde smutek se vzpomínkami, minulost se současností.
Na vlnách
Na černé hodince
Cimbál a husle – dává najevo svou lásku ke Slovensku. Mezi českými výrazy používá i slova slovenská. Básně jsou velmi zpěvné, připomínají slovenské národní písně. Opěvují slovenskou přírodu. Měly velký ohlas u nás i na Slovensku.
Lesní Kvítí