Antonín Dvořák
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Leopold Dvořák (8. září 1841 Nelahozeves – 1. května 1904 Praha) byl jedním z nejslavnějších českých hudebních skladatelů všech dob. Jeho symfonické opusy patří spolu s díly Beethovenovými a Brahmsovými ke světové špičce a jsou obvyklou součástí všech významnějších přehlídek symfonické hudby. Síla Dvořákovy melodické invence uchvacuje dodnes odborníky i laiky a brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“). Antonín Dvořák se proslavil svými symfonickými díly a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, neméně však i koncertními skladbami a operami. Dvořák je čelním světovým představitelem tzv. klasicko-romantické syntézy.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Antonín Dvořák se narodil a vyrůstal v Nelahozevsi blízko Prahy. Jeho otec František byl řezníkem. V letech 1853-1856 pobýval mladý Antonín ve Zlonicích, kde se ho ujal místní kantor a varhaník Antonín Liehmann, který odhalil jeho mimořádný hudební talent (hrál na housle, klavír, varhany). V šestnácti letech tedy odešel do Prahy studovat varhanickou školu. Zároveň hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla pod vedením Bedřicha Smetany.
Velmi brzy začal skladatelskou dráhu a své skladby posílal tehdy nejvýraznější osobnosti romantismu Johannesu Brahmsovi, který jej posléze doporučil jako skladatele berlínskému nakladateli Simrockovi. Pro něho Dvořák v roce 1878 napsal první řadu Slovanských tanců, a díky vynikajícím kritikám se rázem proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 je Dvořák pozván do Londýna, aby dirigoval svou Stabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné ze svých dcer. Setkává se s ohromujícím úspěchem a získává tak silné vazby na anglickou hudební scénu, kde jej vynikající výkony souborů sborového zpěvu zčásti motivují k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. Jeho Rekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (česká premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), je vyvrcholením této činnosti a představuje spolu s Mozartovým umělecky nejpřesvědčivější skladby tohoto druhu vůbec. Na základě všech úspěchů získává doktorát v Praze a Cambridge a stává se profesorem na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných českých skladatelů (Vítězslav Novák, Josef Suk starší).
V roce 1892 je Dvořák obeslán dopisem ze Spojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová se jej snaží získat jako ředitele této instituce. Dvořák sice nejprve váhá, ale pak nabídku přijme, aniž tuší (jak se později ukáže), jak velkolepé dílo (9. skladatelovu symfonii, složenou v roce 1893), jež se stane jednou z největších skladeb svého druhu v celé světové hudební historii, jeho americká mise přinese. Dvořákův pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892 - 1895 mu krom toho přináší další četné pocty a definitivně i světovou proslulost.
Umění Antonína Dvořáka je naprosto osobitou klasicko-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci a instrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: První skladby vyrůstají z odkazu Beethovena a Schuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jako po formální tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím. (kantáta Hymnus, Moravské dvojzpěvy). Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě úsilí o obecně slovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvrobu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudbou černošskou a indiánskou, což se projevilo v jeho 9. symfonii, zvané „Novosvětská“ , která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českými pohádkami a bájemi (opery Čert a Káča, Rusalka).
Antonín Dvořák napsal 9 symfonií, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Requiem, Te Deum), 5 koncertních ouvertur, množství komorních skladeb (nejznámější je smyčcový kvartet F-dur, zvaný „Americký“), koncertů (houslový, violoncellový a klavírní), písně (Biblické písně), sbory, klavírní skladby (verze Slovanských tanců, později i orchestrální verze), 10 oper (nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij a Armida) - viz následující přehled. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze 1. května 1904.
Nejrůznější dokumenty a další památky (notové autografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty), na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v barokním letohrádku Amerika v Praze.
[editovat] Přehled skladeb (výběr)
Dílo Antonína Dvořáka je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem - čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velká orchestrální, vokálně-instrumentální či hudebně dramatická díla.
[editovat] Symfonie
- Symfonie č. 1, c moll „Zlonické zvony“, 1865
- Symfonie č. 2, B dur, op. 4, 1865
- Symfonie č. 3, Es dur, op. 10, 1873
- Symfonie č. 4, d moll, op. 13, 1874
- Symfonie č. 5, F dur, op. 76, 1875
- Symfonie č. 6, D dur, op. 60, 1880
- Symfonie č. 7, d moll, "Londýnská", op. 70, 1885
- Symfonie č. 8, G dur, op. 88, 1889
- Symfonie č. 9, e moll, "Novosvětská" či „Z Nového světa“, op. 95, 1893.
- Symfonie, „Neptun“, 1893 (nedokončená)
[editovat] Vokálně-instrumentální skladby, oratoria, kantáty, mše
- Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30, 1872 (přepracováno 1880 a 1885)
- Stabat mater, op. 58, 1877
- Žalm 149, op. 79, 1879 (1887 přepracováno pro smíšený sbor a orchestr)
- Svatební košile, op. 69, 1884
- Svatá Ludmila, op. 71, 1886
- Mše D dur, op. 86, 1887 (verze s varhanním doprovodem), 1892 (s orchestrem)
- Requiem, op. 89, 1890
- Te Deum, op. 103, 1892
[editovat] Opery
- Alfred, 1870
- Král a uhlíř, 1871, 2.verze - op. 14, 1874
- Tvrdé palice, op. 17, 1874
- Vanda, op. 25, 1875
- Šelma sedlák, op. 37, 1877
- Dimitrij, op. 64, 1882, 2.verze - 1894
- Jakobín, op. 84, 1888, 1897 (částečně přepracováno)
- Čert a Káča, op. 112, 1899
- Rusalka, op. 114, 1900
- Armida, op. 115, 1903
[editovat] Koncerty a koncertní skladby
- Koncert A dur pro violoncello a klavír, 1865
- Romance f moll pro housle a orchestr, op. 11, 1873/1877
- Klavírní koncert g moll, op. 33, 1876
- Houslový koncert a moll, op. 53, 1879 (revize 1880)
- Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104, 1895
[editovat] Symfonické básně, ochestrální skladby a suity
- Symfonická báseň (Rhapsodie a moll), op. 14, 1874
- Symfonické variace pro orchestr, op. 78, 1877
- Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur), 1878
- Česká suita, op. 39, 1879
- Legendy, op. 59, 1881
- Husitská, dramatická ouvertura op. 67, 1883
- Karneval, koncertní ouvertura op. 92, 1891
- Scherzo capriccioso, op. 66, 1883
- Suita A dur, op. 98B, 1895
- Vodník, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 107, 1896
- Polednice, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 108, 1896
- Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 109, 1896
- Holoubek, symfonická báseň podle balady K. J. Erbena, op. 110, 1896
- Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111, 1899
- Slovanské tance - I.řada, op. 46, 1878
- Slovanské tance - II.řada,op. 72, 1887
[editovat] Komorní hudba
- Smyčcový kvintet G dur, op. 77, 1875
- Klavírní kvintet A dur, op. 81, 1887
- Smyčcový kvintet Es dur, op. 97, 1893
- Smyčcový kvartet Es dur „Slovanský“, op. 51, 1879
- Smyčcový kvartet F dur „Americký“, op. 96, 1893
- Smyčcový kvartet As dur, op. 105, 1895
[editovat] Klavírní skladby
- Silhouety, op. 8, 1879** Mazurky, op. 56, 1880
- Dumka a furiant, op. 12, 1884
- Poetické nálady, op. 85, 1889
- Suita A dur, op. 98, 1894 ( později též orchestrální verze)
- Humoresky, op. 101 (nejznámější č.7 Ges dur)
- Slovanské tance, op. 46 - I.řada, 1878
- Slovanské tance, op. 72 - II. řada, 1886
- Legendy, op. 59, 1881
[editovat] Písně a sbory
- Čtyři písně, op. 82, 1888 ( č.1 Kéž duch můj sám)
- Písně milostné, op.83, 1888 (č. 2 V tak mnohém srdci mrtvo jest)
- Biblické písně, op. 99, 1894
- Ave Maria, op. 19B, 1877
- Ave Maris Stella, op. 19B, 1879
- Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír), 1875
- Moravské dvojzpěvy, op. 29, 32 (soprán, alt + klavír), 1876
- Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír), 1877
- Kytice z českých národních písní, op. 41, 1877
- Z kytice národních písní slovanských, op. 43, 1878
- Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27, 1878
- Čtyři sbory, op. 29, 1876
- V přírodě, op. 63, 1882
[editovat] Reprezentativní diskografie
Interpretací Dvořákových jednotlivých děl existují ve světě stovky. Následující přehled uvádí ty z nich, které jsou obecně považovány za umělecky nejzdařilejší.
- Česká suita, Husitská, Můj domov, Nokturno H dur, Scherzo capriccioso, Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann, Supraphon
- Rekviem, op. 89. Smuteční mše pro sóla, smíšený sbor a orchestr. Česká filharmonie, Český pěvecký sbor (sbormistr Markéta Kühnová), sólisté Sieglinde Wagner (alt), Maria Stader (soprán), Kim Borg (bass), Ernst Häfliger (tenor). Dirigent: Karel Ančerl. Supraphon 1957 (+ reedice). Historicky patrně vůbec nejlepší interpretace tohoto výjimečného díla (Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros).
- Stabat Mater, op.58, oratorium (kantáta) pro sóla, sbor a orchestr. Symfonický orchestr hl.m.Prahy, Pražský filharmonický sbor, Bambini di Praga, dirigent: Jiří Bělohlávek
- Symfonie č. 3 Es dur, op. 10. Česká filharmonie, dirigent: Václav Neumann.
- Symfonie č. 5 F-dur a č.7 d-moll, op. 70 a 76, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Vladimír Válek
- Symphony No. 6 in D major, op. 60, Czech philharmonic orchestra, conductor: Karel Ančerl; 1966.
- Koncert pro klavír a orchestr g-moll, op. 33. Česká filharmonie, dirigent: Rafael Kubelík, klavír: Rudolf Firkušný. Multisonic records (CD)
- Symfonie č. 8 G dur,op. 88. Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann
- Koncert pro housle a moll, op. 53, David Oistrach - housle, Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl
- Piano Quintet, op. 81 and Bagatelles, op. 47. Juilliard Quartet, klavír: Rudolf Firkušný
- Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 h moll, Op. 104, Israel Philharmonic Orchestra, Wiener Philharmoniker, Mischa Maisky - violoncello, dirigent Leonard Bernstein
- Svatební košile. Balada na text K. J. Erbena, Pražský symfonický orchestr (Symfonický orchestr hlavního města Prahy F.O.K.), Pražský filharmonický sbor, dirigent: Jiří Bělohlávek, CD
- Te Deum, op. 103. Kantáta pro sólisty, sbor a orchestr. Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor se sólisty (Jaroslav Souček / baryton, Gabriela Beňačková-Čápová / soprán). Bonton (CD).
- Symphony no. 9 in e minor, op. 95 „From the new world“ - Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl
- Slovanské tance, Česká filharmonie, dirigent Václav Neumann. Nahráno: 1971. Reedice 1978
- Slovanský a Americký kvartet", op.51 a 96, Antiquarius Quartet Praga (Arta Records 2002) 1978
- Biblické písně, pp. 99, Eduard Haken - bas, Martin Gotthard Schneider - varhany, 1993, CD Supraphon
[editovat] Externí odkazy
- Vše o géniovi světové hudby
- Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami
- http://home.tiscali.cz/antonin-dvorak/zivot.htm
- http://www.antonindvorak2004.cz/czech/antonin-dvorak.html
- Komentovaný (anglicky) poslech některých Dvořákových děl nabízí archiv pořadu BBC Radio 3 'Discovering Music'
