Auschwitz II – Birkenau
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
KL Auschwitz II - Birkenau byl největším vyhlazovacím táborem za II. světové války, který se nacházel na území dnešního Polska u města Osvětim. Jednalo se o jeden z několika táborů v oblasti, které byly vzájemně propojeny. V táboře našlo smrt přes 1,1 miliónu židů, 75 000 Poláků, 19 000 Cikánů a mnoho dalších. Velitelem tábora byl po většinu jeho funkčního období Rudolf Höß.
Název tábora je odvozen od německého názvu nedalekého města Osvětim (německy Auschwitz) a vesnice Březinka (německy Birkenau), které leží přibližně 60 kilometrů západně od Krakowa v jižním Polsku. Tábor leží ve vzdálenosti 3 km od koncentračního tábora Auschwitz I.
Tábor měl vypracovaný celý systém vyhlazovacích metod, od aktivního vraždění, teroru, nedostatku potravin a vody, sociální péče, což mělo mít za následek šíření infekčních nemocí až po vyhlazování vězněných (a transportovaných) v plynových komorách.
Obsah |
[editovat] Historie tábora
[editovat] Založení
Výstavba tábora byla zahájena v říjnu roku1941 na území vesnice Březinka (pol. Brzezinka), ze které bylo před vysídleno její obyvatelstvo a jejich domy přestavěny nebo použity pro stavbu tábora. Práce zahájili sovětští váleční zajatci převedení sem z kmenového tábora KL Auschwitz I. Popudem ke stavbě byl pravděpodobně rozkaz Himmlera, který místo navštívil v březnu téhož roku. V nacistické dokumentaci měl tábor až do jara 1944 status zajateckého tábora(Kriegsgefangenenlager), i přes to, že tuto funkci nikdy neplnil.
V době autonomie tábora (listopad 1943 -listopad 1944) byli jeho veliteli:
- SS-Sturmbanführer Friedrich Hartjenstein – od listopadu 1943 do 8. května 1944
- SS-Hauptsturmführer Josef Kramer – od 8. května 1944 do 25. listopadu 1944
Krematórium IV. bylo zapáleno a následně zničeno během povstání židů ze Sonderkommanda 7. října 1944, kteřé nedaleko krematória zakopali zápisky z povstání a důležité dokumenty zachycující situaci v táboře, jenž byly později využity v soudních procesech proti důstojníkům SS. Krematorium II. a III. byly demontovány na rokzat SS již v listopadu roku 1944 členy sonderkomanda.
[editovat] Zástavba
Tábor byl vybudován ve tvaru obdélníku o rozloze okolo 140 hektarů. Celý prostor byl obehnán ostnatým drátem nabitým elektrickým napětím. Stejným způsobem byly ohrazeny jednotlivé sektory tábora (Bauabschnitt): BIa a BIb(Bauabschnitt Ia) - ženský tábor
BIIa - karantenní tábor
BIIb - Terezínský rodinný tábor (Familienlager Theresienstadt)
BIIc - maďarský tábor
BIId - mužský tábor
BIIe - cikánský tábor
BIIf - nemocniční tábor
BIIg - tzv. Kanada
BIII - tzv. Mexiko - nedokončený, sloužil jako depozitní tábor během tzv. Akce Höss - likvidace maďarských Židů, byly zde umisťovány Židovky, které nestačili projít selekcí a čekaly na smrt v plynových komorách
Vchod do tábora je tvořen vstupní branou, kterou byly do tábora v květnu 1944 přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou je vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce.
První stavby, které na území tábory vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a vyvstala potřeba rychle stavět další a další „ubytovací“ kapacity, což vedlo nejprve k využití koňských stájí a poté k výstavbě dalších dřevěných staveb. Dřevěné baráky byly extrémně nevhodné pro život, mezerami mezi prkny v zimě prostupoval chlad a v létě se stávaly výhní. Tábor se dělil na několik menších částí - mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský židovský a cikánský tábor.
Po okraji obytných bloků se nacházela hygienická zařízení, která se sestávala z latrýn a umýváren. V zadní části tábora byly vystavěny 4 plynové komory, ve kterých byly hromadně zabíjeni lidé z příchozích transportů, ale také nemocní vězni, u nichž se nepředpokládal rychlý návrat do práce.
Krematorium II a III mělo převlíkárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovali oběti do převlíkárny, kde odložili oblečení a nazí pak vstupovali plynové komory. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam vhazovali vojáci SS vraždící plyn - cyklon B. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. krematoriích. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, atrap sprch v komoře a vězňům bylo dokonce i rozdáváno mýdlo před vstupem do komory vojáky SS.
Vedle krematoria se nacházely jámy, do kterých se vysypával popel spálených lidských těl. Celková rozloha tábora činila 175 ha s více než 300 baráky.
[editovat] Konec války
[editovat] Odchod nacistů
Ke konci války bylo jasné, že postupující Rudá armáda během svého postupu osvobodí i oblast okolo Osvětimi, což přimělo nacisty jednat a pokusit se zahladit stopy zločinů. Před jejich odchodem byly krematoria a plynové komory vyhozeny do vzduchu. Obytné bloky byly i s lidmi uvnitř zapáleny a podle celkového plánu měl být celý tábor srovnán se zemí. Díky rychlému postupu Rudé armády však nebyl celý záměr uskutečněn a tak byly vypáleny jen některé části tábora.
[editovat] Osvobození
27. ledna 1945 byl tábor osvobozen 322. pěším plukem (?) Rudé armády, který zde nalezl 7 600 přeživších lidí. Nacisté před osvobozením tábora odeslali přes 58 000 lidí na nucené práce do Říše.
[editovat] Dnešní stav
Zachovalo se 45 zděných a 22 dřevěných baráků. Patrné jsou také zbytky plynových komor a kremačních jam na pece. Dobové je také oplocení, komíny a základy nedochovaných baráků. Dnes je objekt koncentračního tábora KL Auschwitz II - Birkenau památníkem připomínající celému světu odpornost nacistického režimu a utrpení miliónů židů a ostatních národností celé Evropy. Památník je volně přístupný bez poplatků a je možné zakoupit tištěného průvodce v češtině.
[editovat] Externí odkazy
